Kritika analogie pojmu jsoucna u Jana Dunse Scota

Abstract

Práce se primárně zabývá argumentací Jana Dunse Scota ve prospěch jedno-značnosti pojmu jsoucna, jak jsou formulovány v jeho spisech Lectura a Ordinatio. První část stručně představuje realistickou teorii pojmu, která tvoří rámec celé probírané diskuze o pojmu jsoucna. Následně se v druhé části velmi stručně zabýváme Aristotelovou koncepcí analogie pojmu jsoucna a tzv. aporií rodu. Konec druhé části pak patří teorii analogie pojmu jsoucna, jak ji vystavěl Jindřich z Gentu a jejím noetickým předpokladům. Třetí část, na kterou je kladen největší důraz, se zabývá argumentací Jana Dunse Scota proti analogii pojmu jsoucna. A představuje hlavní body jeho teorie univocity pojmu jsoucna: definici jednoznačného pojmu, zcela nevymezený pojem jsoucna, který náleží jak Bohu, tak stvoření jednoznačně; jeho nauku o formální a modální distinkci. Ve čtvrté části jsou pak znovu shrnuty hlavní myšlenky Jana Dunse Scota a je poukázáno na některé problém s univocitou pojmu jsoucna.