Fyzikální a biologická dozimetrie uranových horníků

Abstract

Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou ozáření pracovníků v uranových dolech, kdy na ně působí záření gama, ozáření z inhalace produktů přeměny radonu a ozáření z inhalace směsi dlouhodobých radionuklidů uran - radiové řady emitujících záření alfa. K měření těchto zátěží organismu uranových horníků se používá jednak fyzikální metoda kte- rá měří jednotlivé složky - měření koncentrace potenciální energie objemové aktivity dceřiných produktů radonu, měření objemové aktivity směsi dlouhodobých zářičů alfa, měření povrchové kontaminace radionuklidy a měření osobní filmovou dozimetrii zevního záření gama. To jsou metody fyzikální dozimetrie proti kterým od 60 let dvacátého století nastupují poznatky biodozimetrie. Ta využívá poznatků, že chromozomální aberace v lymfocytech periferní krve mohou sloužit jako citlivý indikátor radiační expozice. Porovnáním periferních lymfocytů z krve sledovaného člověka se škálou buněk ozářených různou dávkou záření můžeme podle kalibrační křivky určit, jakou dávku obdržel vyšetřovaný pracovník. Pomocí chromozomálních aberací můžeme detekovat nejnižší dávku u jednotlivce 0,1 - 0,2 Gy a u skupiny 0,05 Gy což je v případě pracovníků v uranových dolech poměrně velká dávka. Fyzikální dozimetrie naměří i malé dávky a po sečtení a vyhodnocení všech složek působení ionizačního záření dostaneme celkový obraz o obdržené dávce ozáření. U obou metod dochází k určitému zkreslení přesnosti.