Optimalizace intenzivního chovu larev candáta obecného (Sander lucioperca L.)

Abstract

Cílem této diplomové práce bylo vyzkoušet, porovnat a najít nejvhodnější hustotu vířníků (Brachionus plicatilis) na růst a přežití larev candáta obecného (Sander lucioperca) v recirkulačním akvakulturním systému. Druhý pokus otestoval počáteční odkrm candáta za pomoci vířníka a jeho následné kombinace s žábronožkou. V prvním experimentu byl pozorován vliv různé hustoty vířníků na růst a přežití larev candáta. Další sledované hodnoty byly např. Fultonův koeficient, celková délka ryb, hmotnost ryb a podobně. Ryby byly rozděleny na 4 skupiny o různých dávkách krmení a na kontrolní skupinu, která krmení nebylo podáváno. Vířníci byli použiti ve čtyřech hustotách 2 ks, 6 ks, 10 ks a 20 ks vířníků na larvu. Nejlepší růst vykazovala skupina D, ale to bylo kompenzováno nižším přežitím. Naopak nejlepší přežití bylo zaznamenáno u skupiny C, ale u této skupiny byl zaznamenán nižší růst. Jako nejoptimálnější byla zvolena skupina B, která byla krmena dávkou 6 ks vířníků na larvu. V druhém experimentu byly sledovány změny na těle candátů po rozkrmu vířníkem a následné kombinaci s žábronožkou. Pozorováno bylo úspěšné naplnění plynového měchýře a deformity těla a páteře po 40 denním odchovu larev candáta v RAS. U ryb na konci experimentu byly zaznamenány deformity těla v podobě chybějící horní čelisti, dolní čelisti a obou čelistí. Deformity páteře se vyskytovaly v podobě skoliózy, lordózy, kyfózy a pokřivení zig zag. Experiment prokázal, že neúspěšně naplněný plynový měchýř úzce souvisí s tvorbou deformit u candáta. Dalším zaznamenaným negativním faktorem, který ovlivňuje plnění plynového měchýře, jsou mastnoty na povrchu hladiny vody, a proto bych doporučil ve fázi plnění plynového měchýře instalovat na hladinu sběrače mastnot.