Studium fototoxicity sensitizerů na molekulární úrovni a možnosti jejich využití pro fotodynamickou terapii nádorů

Abstract

Fotodynamická terapie je moderní, slibně se rozvíjející se metoda léčby některých typů nádorů, která může doplnit a v některých případech dokonce i nahradit dnes používané metody léčby. Je založena na použití fotosensitivní látky (sensitizeru), který je lokalizován do buněk nádoru a následně ozářen světlem vhodné vlnové délky, což vyvolá fotodynamickou reakci. Fotodynamická reakce vzniká při kombinací čtyř složek: fotosensitizující látky, molekulárního kyslíku, světla optimální vlnové délky a biologického substrátu (proteiny, nukleová kyselina nebo jiné buněčné komponenty). Po podání sensitizeru, který je přednostně vychytáván v patologicky změněné tkáni, se aplikuje viditelné světlo o vlnové délce shodné s absorpčním maximem daného fotosensitizeru a dochází k destrukci nádorových buněk, na níž se účastní převážně reaktivní formy kyslíku jako je superoxidový anion, peroxid vodíku a hydroxylové radikály. Cílem mé práce je ověření fotodynamických vlastností sensitizeru ZnTPPS4 na nádorových buněčných liniích. Byla ověřena produkce reaktivních forem kyslíku pomocí spektrofluorimetru Synergy HT a fluorescenčního mikroskopu Olympus IX 81 s analýzou obrazu. Produkce reaktivních forem kyslíku byla stanovena pomocí molekulární značky CM-H2DCFDA. K ozáření buněčných struktur byly použity LED zářiče upraveny pro práci s buněčnými kulturami. Výsledky této práce prokázaly, že ZnTPPS4 je fotodynamicky účinný a produkce reaktivních forem kyslíku závisí na koncentraci sensitizeru ZnTPPS4 a na dávce záření.