Buquoyské sklo

Abstract

Tématem práce je vývoj sklářství na jihočeských panstvích rodu Buquoyů. Práce vytváří komplexní pohled na starý francouzský rod, který přišel na území Čech po roce 1620, a dokládá jeho historické, sociální, ekonomické a v neposlední řadě i umělecké aktivity. Buquoyové v průběhu dvou set let propojovali evropské a místní zkušenosti, až zcela splynuli s českým prostředím. V úvodu práce se zabývám genealogií rodu Buquoyů. Následující kapitola je věnována historickému vývoji sklářské výroby v oblasti Novohradských hor před příchodem rodu Buquoy na jihočeská panství. Dále chronologicky popisuji jednotlivé buquoyské sklárny, působící na Novohradsku. Hlavní část práce věnuji samotnému sklu. Jednotlivé kapitoly pojednávají o skle vyráběném od první poloviny 17. století do poloviny století 19. Jedna z podkapitol je věnována hyalitovým sklům, unikátním opakním sklům, z nichž nejvýznamějším byl černý hyalit. Tato temná sklovina s lesklým povrchem se vyráběla od roku 1817 v buquoyské sklárně Jiříkovo Údolí a později i ve sklárně Stříbrný Vrch. O dva roky později byla zavedena i výroba červeného hyalitu. V závěru práce připomínám i skla polodrahokamová. Charakter těchto skel je podobný ušlechtilým přírodním materiálům, především mramoru a polodrahokamům. Typickými znaky těchto skel je barevnost, neprůhlednost a většinou i žilkovaná a mramorovaná struktura povrchu. Hlavními představitely těchto skel jsou lithyaliny. Ve své práci věnuji podkapitolu i agathinům, které sice tvarově i vzhledově lithyliny připomínaly, avšak při jejich tvorbě byly zvoleny odlišné postupy práce se sklem, neboť hrabě Jiří František Buquoy neusiloval o imitaci přírodních materiálů.