Senioři a spiritualita: duchovní potřeby v každodenním životě

Abstract

V současnosti favorizovaný trend aktivního stáří vede ke společenské podpoře co nejdelší fyzické a psychické vitality, zatímco péče o duchovní rozvoj a duchovní potřeby starších lidí je považována spíše za privátní záležitost, případně za oblast v kompetenci církví a vztahovanou k tradičně religiózním seniorům. S ohledem na biopsycho- socio-spirituální jednotu člověka je přitom zřejmé, že spiritualita a spirituální potřeby jako její vyjádření patří k životu každého jedince, přestože způsob prožívání je individuální s ohledem na konkrétní osobnost a její životní historii. Skrze spiritualitu hledá odpovědi na otázky spojené se smyslem a přijetím svého života, se zpracováním utrpení a zla, s otázkami eschatologického charakteru. Disertační práce vymezuje místo každodenní spirituality na cestě k dobrému životu ve stáří. Výzkumnou část práce tvoří kvalitativní studie Duchovní potřeby v životě jihočeských seniorů. Její první část zachycuje dynamiku vývoje religiozity či spirituality dvou desítek jihočeských seniorů starších sedmdesáti pěti let se zaměřením na období rané religiózní socializace, období produktivního věku pod vládou komunismu a současnou podobu religiozity či spirituality. Druhá část přináší možnou typologii jejich stěžejních duchovních potřeb: potřeby důstojnosti, smyslu a kontinuity životního příběhu, naděje, víry a lásky. Na základě uvedených poznatků jsou navrženy doporučení pro pastorační, sociální a geragogickou praxi.