Náležitosti a možnosti kompenzační pomůcky - vodící pes

Abstract

Náležitosti a možnosti kompenzační pomůcky vodící pes Ztráta nebo vážné poškození zraku znamená v životě člověka velmi závažnou změnu. Kompenzační pomůcky hrají významnou roli v integraci zrakově postižených do společnosti i do pracovního procesu. V dnešní době si mohou lidé s vážnou zrakovou vadou vybrat z mnoha kompenzačních pomůcek, jak optických tak i neoptických. Vodící pes představuje jednu z možných protetik pro zrakově postiženého člověka. První zmínky o výcviku vodicích psů pro zrakově postižené jsou z 18. století. Zájem o službu vodicího psa prudce vzrostl v průběhu první světové války v Německu, kdy se vraceli osleplí vojáci z války. První organizace ve světě pro výcvik vodicích psů vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku. Na našem území se objevili první zmínky o výcviku vodicích psů okolo roku 1922. Dlouho trvalo, než vznikla organizace, která by se zabývala výcvikem a vodicích psů. Teprve v roce 1974 vzniklo 1. středisko výcviku vodicích psů, ale bohužel z finančních důvodů v roce 1978 zaniklo. Teprve až po roce 1989 postupně vznikali organizace zabývající se výcvikem vodicích psů, v dnešní době je jich zhruba 12. Aby mohl být vodící pes uznanou kompenzační pomůckou z pohledu zákona č. 100/1988 dále specifikovaný vyhláškou 182/1991 musí být splněny 2 podmínky 1. musí mít speciální výcvik vodících psů se složenou závěrečnou zkouškou, za 2. žadatel musí být schopný využívat psa jako kompenzační pomůcky. Autorka se ve své práci zabývá zmapováním nejtypičtějších situací týkajících se vědomostí a představ majitelů vodicích psů. Pro tento účel použila polořízené rozhovory. Polořízené rozhovory byli určené pro majitele vodicích psů. Rozhovory byly rozděleny do 4. části. V první části se objevili stratifikační údaje a informace o průběhu a volbě vodicího psa, druhá část se týkala péče o psa a třetí okruh byl zaměřen držení vodicího psa, poslední okruh se týká praktického využití psa. Během výzkumu se autorka setkala s mnoha problémy a to zejména s nejednotnostmi poskytovaných služeb organizací zabývající se výcvikem vodicích psů a to především servis při předávání (rozsah a podrobnost dokumentace psa, zdravotní karta, rozsah poučení a následný servis při výskytu problému atd.) Autorka doufá, že tato práce pomůže novým zájemců se rychleji zorientovat nejen v organizacích, ale i v administrativních úskalí Městských úřadů při podávání žádosti na jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek.