Francouzské lexikální výpůjčky v italštině - diachronní pohled

Abstract

Hlavním tématem této diplomové práce je diachronní pohled na vývoj francouzských lexikálních výpůjček v italském jazyce od jejich prvních doložených výskytů po počátek 20. století. Práce je rozdělena na dvě části. V první části je teoretický úvod k samotnému jazykovému kontaktu, který má za následek i to, že se jazyky obohacují materiálem z jiných jazyků, kterým mohou být i jazykové výpůjčky. Následně navazuje kapitola, jež se zabývá komplexním přehledem všech francouzských výpůjček, jež mají první doložené výskyty v italském jazyce od 12. století až po počátek 20. století. Ta se zaměřuje zejména na poskytnutí informací o vzájemném jazykovém kontaktu mezi francouzštinou a italštinou právě ve zvoleném období. Druhá část se vzhledem k vysokému počtu získaných slov omezuje pouze na výpůjčky, jež mají v italském jazyce první doložené výskyty v 19. století. Ty jsou následně analyzovány podle různých kritérií, kterými jsou například zařazení v rámci slovních druhů či adaptace. Nakonec jsou u zvolených výpůjček podrobně analyzovány výskyty, které byly získány ze dvou rozdílných italských korpusů. Cílem této práce je nastínit diachronní pohled na vzájemný jazykový kontakt mezi francouzštinou a italštinou od doby prvních výpůjček zaznamenaných v italském jazyce až po počátek minulého století. Dále je cílem potvrdit na základě podrobných analýz teoretický předpoklad, že vzhledem k povaze blíže zkoumaného vzorku by měly převažovat plně adaptované lexikální výpůjčky.