Podíl zobrazovacích metodik na řešení zánětlivých chirurgických komplikací

Abstract

Podíl zobrazovacích metodik na řešení zánětlivých chirurgických komplikací. Intervenční radiologie je dynamický a rychle se rozvíjející obor. S rozvojem nových metod a instrumentária rozšiřuje možnosti miniinvazivní léčby řady onemocnění. Zavedení cílené perkutánní drenáže břišních abscesů do klinické praxe se řadí mezi nejvýznamnější pokroky osmdesátých let v této oblasti. Perkutánní drenáž je poměrně rychlá a jednoduchá metoda a patří k urgentním intervenčním zákrokům. Indikací pro perkutánní drenáž je léčba či paliace sepse spojené s infikovanou lézí. Většina autorů se shoduje v tom, že neexistuje absolutní kontraindikace perkutánní drenáže patologické kolekce tekutiny. Proto lze o tomto typu drenáže uvažovat jako o metodě volby. Lze ji provést i před eventuálním chirurgickým výkonem. Cílem mojí práce bylo retrospektivně zhodnotit zkušenosti radiodiagnostického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň Bory v této oblasti ve vybraném časovém období. Proto byla vytvořena jednoúčelová databáze. Ta obsahovala data pacientů, kteří v určitém časovém období podstoupili perkutánní drenáž pod CT nebo UZ kontrolou. Tyto data jsem statisticky zpracovala. V práci nebyla potvrzena jediná hypotéza, kterou jsem zvolila, že intervenční metodiky mohou ve všech případech nahradit chirurgický výkon při řešení supurujících zánětlivých lézí v oblasti hrudníku, břicha a měkkých tkání. Do klinické praxe přináší cílená perkutánní drenáž nesporné výhody. Mezi hlavními to je odstranění rizika chirurgického výkonu a celkové anestezie, především v akutní fázi onemocnění. Zjednodušení pooperační péče, zkrácení průměrné doby hospitalizace nemocných a v neposlední řadě i ekonomické výhody. Jde o metodu, která by měla být vždy zvažována jako první krok mezi možnostmi léčby infikované léze.