Využití zobrazovacích metod při diagnostice ložiskových plicních lesí

Abstract

Hlavním cílem mé bakalářské práce je zhodnocení využití jednotlivých zobrazovacích metod ve znojemské nemocnici v roce 2004 a v roce 2011 při diagnostice ložiskových plícních lézí. Srovnávám zde údaje před mým nástupem na mateřskou dovolenou v roce 2005 a po svém návratu do zaměstnání v roce 2011. Stručně zde popisuji anatomické struktury jednotlivých orgánů v dutině hrudní, jejich vzájemné vztahy a rentgenovou anatomii. Dále zde popisuji jejich možnosti zob-razení pomocí klasických zobrazovacích metod a indikace k dalšímu došetření lézí po-mocí speciálních vyšetřovacích metod ( CT, MR, PET-CT ). Sleduji zde skupinu pacientů, kterým byl proveden klasický skiagram a na základě nálezu z rentgenového snímku, byla stanovena diagnóza daného plícního onemocnění nebo bylo indikováno došetření, k přesnému stanovení diagnózy nebo sní-mek měl normální nález. Pomocí získaných údajů jsem zhodnotila, že vždy nelze stano-vit diagnózu a následně určit léčbu na základě nálezu, které nám poskytl rentgenový snímek, a je tedy nutné dalšího došetření pomocí ostatních zobrazovacích metod. Chtěla jsem také svou prací poukázat, že klasický skiagram i nadále zůstává první vyšetřovací metodou pro záchyt různých plícních onemocnění u rizikových skupin obyvatelstva ( imigranti, rizikoví pracovníci, kuřáci ).