Ochrana uživatele služeb nízkoprahového zařízení pro děti a mládež před předsudky a negativním hodnocením

Abstract

Práce se zabývá opodstatněností ochrany klienta nízkoprahového zařízení před předsudky a negativním hodnocením. Ochrana před předsudky a negativním hodnocením je jedním z kritérií standardů kvality sociálních služeb v ČR a zároveň měřítkem pro její hodnocení. Toto kritérium bude pravděpodobně z české legislativy vypuštěno, proto se práce zabývá důsledky, které by tato změna mohla přinést. První kapitola se věnuje ochraně uživatele služby před předsudky a negativním hodnocením z hlediska české legislativy. Také je zde popsána problematika předsudků a negativního hodnocením z pohledu různých vědních disciplín, které se tímto předmětem zabývaly. Druhá kapitola poskytuje ucelený přehled o činnosti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v ČR. Třetí kapitola reflektuje požadavek ochrany uživatele služby před předsudky a negativním hodnocením v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež (NZDM). Na základě této reflexe je určena opodstatněnost výše jmenovaného požadavku v NZDM, a to z hlediska etiky a práva. V této části jsou zohledněny i praktické otázky a činitele, které do této oblasti vstupují. Ochrana před předsudky a negativním hodnocením klienta NZDM je eticky opodstatněna, ale není dobrým nástrojem pro hodnocení kvality služby, protože na jejím základě není možné posoudit, zda je v NZDM naplňována nebo není. Koncipování tohoto požadavku je v rozporu s dvěma paragrafy zákona o sociálních službách. Ochrana uživatele služby před předsudky a negativním hodnocením je velice úzce propojena s jinými dokumenty zabývající se lidskými právy, které musí NZDM splňovat. Z čehož vyplývá, že pokud bude reflektovaný požadavek ze standardů sociálních služeb vypuštěn, tak nevymizí zcela. Ochrana před předsudky a negativním hodnocením by měla být rozhodně v povědomí pracovníků NZDM, ale hodnotit na jejím základě kvalitu služby je zavádějící.