Problematika aplikace nařízení Rady (EHS) č. 1408/1971 a nařízení Rady (EHS) č. 574/1972 v oblasti důchodového pojištění.

Abstract

Vstupem České republiky do Evropské unie 1. května 2004 se začalo na Českou republiku vztahovat evropské právo sociálního zabezpečení. Nejdůležitějšími právními předpisy v této oblasti jsou nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, tzv. koordinační nařízení. Cílem bakalářské práce bylo zmapovat, zda a jakým způsobem se rozšířila právní ochrana tzv. migrujících osob v oblasti důchodového pojištění v souvislosti se vstupem České republiky do EU a dále pak porovnat postupy související s řízením o přiznání dávek důchodového pojištění osob, které získaly doby pojištění v některém z členských států EU. K získání potřebných informací byl zvolen kvalitativní výzkum. Na základě analýzy primární dokumentace (vnitrostátních právních předpisů, mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení, koordinačních nařízení a statistických údajů) byla provedena analýza získaných dat. Bylo zjištěno, že koordinační nařízení usnadňují podmínky pro migraci a zabezpečují právní ochranu osob migrujících mezi státy EU, EHP a Švýcarskem. Členské státy jsou povinny zacházet s migrujícími občany stejně jako s vlastními státními příslušníky tak, aby nebyla omezena jejich možnost pracovat v různých zemích tohoto prostoru. Ke dni 30.4.2004, tj. před vstupem České republiky do EU, byla v oblasti důchodového pojištění zajištěna právní ochrana migrujících osob mezi Českou republikou a dalšími 24 státy, se kterými Česká republika uzavřela bilaterální smlouvu o sociálním zabezpečení. Od 1.5.2004 se tato právní ochrana rozšířila vůči dalším 15 státům EU a EHP, se kterými Česká republika dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení sjednánu neměla. Vstupem České republiky do EU došlo k výraznému nárůstu činností zajišťovaných Českou správou sociálního zabezpečení, která plní úlohu kompetentní instituce. Toto zjištění vyplynulo ze statistiky úkonů spojených s agendou EU. Agenda spojená s prováděním sociálního zabezpečení migrujících osob (''zahraniční agenda'') je ve srovnání s tuzemskou agendou náročnější, což způsobuje několikanásobně delší průměrnou dobu trvání důchodového řízení než u vnitrostátních žádostí.