Burn-out v přednemocniční a nemocniční péči u nelékařských zdravotnických pracovníků

Abstract

Syndrom vyhoření je stav fyzického, emocionálního a psychického vyčerpání. U zdravotnických pracovníků je riziko vzniku syndromu vyhoření poměrně vysoké, a proto by měl být kladen důraz na jeho prevenci. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda je větší riziko syndromu vyhoření u pracovníků Zdravotnické záchranné služby než u nemocničních pracovníků. Dalším dílčím cílem bylo zjistit vliv délky praxe a pracovního zařazení na psychickou stránku zdravotníků. Bakalářská práce byla též zaměřena na způsoby prevence stresu a syndromu vyhoření. Ke zjišťování míry vyhoření bylo použito kvantitativní šetření pomocí standardizovaného dotazníku MBI. Ke zjišťování, zda zdravotničtí pracovníci provádějí prevenci syndromu vyhoření, byl vytvořen dotazník, který obsahoval 11 otázek. Standardizovaný dotazník MBI byl vyhodnocen pomocí škály. Prevence vzniku vyhoření byla vyhodnocena v rámci Jihočeského kraje pomocí tabulek a grafů. Bylo zjištěno, že nemocniční pracovníci jsou mnohem náchylnější ke vzniku syndromu vyhoření než pracovníci Zdravotnické záchranné služby. Z výzkumu vyplynulo, že čím je délka praxe delší, tím se zvyšuje riziko vyhoření u zdravotníků. Většina pracovníků se snaží vyhoření předcházet, ale při srovnání s počtem vyhořelých pracovníků, se tato prevence ukazuje jako málo účinná.