Uspokojování potřeb apalického pacienta z pohledu rodinných příslušníků a sestry jako součást ošetřovatelského procesu

Abstract

Apalický syndrom je soubor příznaků při kterých mozková kůra ztrácí vliv na organismus a je zachována pouze funkce mozkového kmene. Typická je pro něj změna vědomí zvaná vigilní kóma, kdy pacient bloudí pohledem aniž je schopen fixovat předměty nebo osoby v okolí, neprovádí spontánní motorické pohyby, neuvědomuje si sebe sama ani své okolí se kterým není schopen navázat kontakt. Tato práce se zabývá potřebami apalických pacientů, jež jsou zkoumány z hlediska sestry a rodiny. Teoretická část práce popisuje apalický syndrom, lidské potřeby v obecné rovině a detailně se zabývá potřebami apalických pacientů a jejich uspokojování v rámci ošetřovatelského procesu .V teoretické části je také popsána role sestry u lůžka apalického pacienta, problematika jeho rodiny a komunikace sestry s rodinou. Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou potřeby apalického pacienta a jaká je míra saturace těchto potřeb, dále jaká je role sestry a rodiny v péči o apalického pacienta. Z těchto cílů vycházejí následující výzkumné otázky: Jaké jsou potřeby apalického pacienta v rámci ošetřovatelského procesu? Jaká je míra saturace potřeb apalického pacienta v rámci ošetřovatelské péče? Jaká je role sestry v péči o apalického pacienta z pohledu rodinných příslušníků? Jaká je role rodinných příslušníků v rámci ošetřovatelské péče? Výzkumný soubor tvoří 10 sester pracujících na jednotkách intenzivní péče, z toho 5 sester na JIP interního oddělení a 5 sester na JIP oddělení následné péče 2 v Nemocnici České Budějovice a 5 rodinných příslušníků apalických pacientů.Potřebné informace byly získány pomocí kvalitativního výzkumu. Ke sběru dat byly použity polostrukturované rozhovory vedené se sestrami a rodinnými příslušníky. Šetření bylo realizováno v Nemocnici České Budějovice a.s. na jednotkách intenzivní péče interního oddělení a oddělení následné péče 2. Cíl práce byl naplněn v rámci odpovědí respondentů na dílčí výzkumné otázky. Z šetření vyplývají určité nedostatky v poskytované péči. Bylo zjištěno, že ne všechny potřeby apalických pacientů jsou dobře saturovány. Patří sem především potřeba aktivity a potřeby psychosociální. Saturaci těchto potřeb je vhodné zajišťovat pomocí konceptu bazální stimulace, který však není v péči běžně používán. Z rozhovorů vedených s rodinnými příslušníky také vyplývá, že v době návštěv svých nemocných pociťují tíživé emoce, které se během uplynulých let nezměnily. Tuto práci lze využít pro zkvalitnění péče poskytované sestrami jak apalickým pacientům tak jejich rodinám.