Radiační ochrana na radiodiagnostickém oddělení

Abstract

Ve své práci jsem se zabýval úkolem radiační ochrany při lékařském ozáření na radiodiagnostických pracovištích. Vzhledem k tomu, že se jedná o pracoviště s významným zdrojem ionizujícího záření, považoval jsem za nezbytné shrnout problematiku do dvou částí, se zpracováním obecných pohledů a konkrétních poznatků z jednotlivých pracovišť a se zaměřením na vývoj z pohledu radiační ochrany a současného stavu. V obecně-teoretické části byly shrnuty legislativní požadavky související s daným tématem, poznatky o biologických účincích ionizujícího záření, hlavní cíle (optimalizace pravděpodobnosti vzniku stochastických účinků ionizujícího záření a vyloučení účinků deterministických) a základní principy radiační ochrany: zdůvodnění, optimalizace limitování, a princip bezpečnosti zdrojů ionizujícího záření. Dále jsem se zmínil o obecně technických a organizačních opatřeních na rtg pracovištích, jejichž úkolem je omezovat ozáření fyzických osob: zajišťování úrovně radiační ochrany, monitorování, dokumentace, záznamy a havarijní připravenost. Studie byla také zaměřena na radiační ochranu pacientů: národní radiologické standardy, diagnostické referenční úrovně, rizikové skupiny pacientů, technické parametry. Z hlediska odbornosti a kvalifikace zdravotnických radiačních pracovníků byl v mé práci uveden z. č. 123/2000 sb. U zdravotnického personálu byl pozorován pohyb radiologických asistentů v radiačním prostředí, řídící se dle stanovených vyhlášek, zejména vyhláška č. 55/2011 sb., a zákonem č. 18/1997 sb. Sledoval jsem minimalizaci doby expozice, maximálně přípustné dávky záření, osobní monitorování a ochranné pomůcky. Vlastní výzkum jsem rozložil do tří částí. První část se týkala sledování zajištění RO na vytypovaných pracovištích (zubní, mamografické, konvenční, skiaskopické, CT a intervenční radiologie), nejprve zpracováním charakteristiky pracovišť z hlediska RO, s použitím teoretických poznatků z první části práce. Poté vlastním vizuálním pozorováním, dotazy k personálu a nahlédnutím do dokumentace pracovišť. Další studii jsem prováděl na centrálním pracovišti Radiodiagnostického oddělení s.r.o. PK II. v Hradci Králové se zaměřením na porovnání počtu opakovaných expozic při klasickém zpracování rtg filmů a po zavedení počítačové stanice modality NX, (zpracování rok před a po zavedení digitalizace) s cílem zda a jakým přínosem je digitalizace obrazu. Získané informace o počtu opakovaných expozic byly zpracovány graficky a tabelárně. Z údajů jsem vyvodil závěry, že nová zobrazovací metoda nepřímé digitalizace je z hlediska RO (snížením počtu opakovaných expozic) přínosem. Dále jsem vypracoval dotazníky pro radiodiagnostické asistenty ve znění 20 otázek. Deset se zaměřením na oblast radiační ochrany pacientů a deset na oblast radiační ochrany personálu. Otázky jsem vypracoval pro všechny typy radiodiagnostických pracovišť. Bylo osloveno 40 respondentů z klinických rtg pracovišť FNHK a 7 respondentů z ambulantních soukromých pracovišť. Získané informace jsem zpracoval graficky. Počet kladných a záporných odpovědí bylo zaznamenáno ve výsledcích testu. V příloze byl nafocen jednotlivý postup zkoušek dlouhodobé stability na rtg pracovišti PK II. U zkoušek jsem byl osobně přítomen. Prováděla se zde pravidelná jednoroční údržba rtg zařízení přístroje Chirana Modřany pracovníkem odborné firmy IMEDA HK. Legislativní požadavky k tématu radiační ochrany se v mé práci především vztahují k atomovému zákonu (vyhláška č. 307/2002 sb.), přímo o radiační ochraně ve znění vyhlášky č.499/2005 sb. a souvisejícími právními předpisy.