Pacient s bipolární afektivní poruchou z pohledu sester, pacienta a jeho rodinných příslušníků

Abstract

Bipolární afektivní porucha dříve nazývaná maniodepresivní psychóza, je psychické onemocnění, během kterého se u postiženého střídají stavy mánie a deprese. Dříve této nemoci nebylo věnováno mnoho pozornosti, nemocní byli považováni za blázny. V dnešní době se o psychických nemocech mluví více, ale přesto jsou stigmatizovány. Právě protože se v mnoha případech střídají dva extrémy v náladách, je nemoc obtížná pro pacienta, ale i pro ty, kteří o něj pečují. Rodina se mnohdy nemoci obává, proto je důležité je informovat a podat informace o vhodné spolupráci a pomoci nemocnému. V teoretické části byla bipolární porucha charakterizována, byl popsán její průběh v jednotlivých epizodách, konkretizovali jsme příznaky. Zabývá se různými formami, které se u bipolární poruchy mohou objevovat. Popsána je i diagnostika a léčba nemoci. Teorii uzavírá komorbidita bipolární poruchy s dalšími nemocemi a suicidalita, která je s touto nemocí úzce spojená. Pro splnění cílů bakalářské práce bylo využito kvalitativního výzkumu, metody dotazování a techniky polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumná část této práce má za úkol objasnit subjektivní pohled na život s bipolární afektivní poruchou u pacientů a jejich rodinných příslušníků. Druhým cílem bylo zjistit jaká forma pomoci je pro pacienta vhodná ze strany rodiny a jak se mu rodina snaží pomoci. Jako poslední úkol byly zjišťovány specifika v ošetřovatelské péči a komunikaci s pacientem s bipolární afektivní poruchou. Výzkumný soubor pro první a druhý cíl tvořili pacienti, kterým byla během života diagnostikovaná bipolární afektivní porucha, a rodina nebo lidé, kteří s člověkem s bipolární poruchou žili nebo se o něj starali. Specifika ošetřovatelské péče byly zjišťovány od zdravotnického personálu pracujícího na psychiatrickém oddělení, kde s pacienty s bipolární afektivní poruchou přichází nejčastěji do styku. Výzkumné šetření u pacientů nám objasnilo, že život s bipolární poruchou není lehký. Vnímá to tak pacient i rodina nemocných. Rodina má v mnoha případech pocit, že život s nemocným člověkem déle nezvládnou. Pacienti s bipolární afektivní poruchou jsou ochotni přijmout pomoc, pokud je přiměřená. Mnohokrát se stává, že rodina pomoc přehání a pacient se pak cítí právě jako nemocný, nesoběstačný a nemohoucí. V ošetřovatelské péči byly zdůrazněny pravidla v komunikaci s pacientem s bipolární afektivní poruchou a péče o něj, která se týká hlavně denního režimu, základních denních činností a sebepéče. Péče během hospitalizace se liší od té doma, protože zdravotníci mají zkušenosti v jednání s takovými pacienty, kdežto rodině musí být vysvětleno, jak se v určitých situacích zachovat, jednat a na co si dávat pozor.