Vliv různých systémů ustájení na chování dojnic

Abstract

Trend ve vývoji technologií a techniky v živočišné výrobě ukazuje na narůstající počet robotizovaných prací. Nejvíce se tento trend projevuje v chovu dojnic, což je logické, protože vysoký podíl lidské práce na výrobě mléka je zcela zřejmý. Základním předpokladem pro úspěšné využívání dojících robotů je, abychom dojnicím poskytli dostatek kvalitního krmiva, vody a v neposlední řadě pohody. Cílem bakalářské práce bylo porovnat v provozních podmínkách vliv vazného ustájení s dojením do potrubí a volného ustájení s robotickým dojením na základní kategorie chování dojnic, mléčnou užitkovost a reprodukci. Vlastní sledování bylo provedeno v každém systému ustájení po dobu 24 hodin prostřednictvím intervalové metody s délkou intervalu 10 minut. Byly zjišťovány základní životní projevy dojnic, jako je: příjem krmiva, stání, ležení a pohyb. Vše bylo hodnoceno v provozních podmínkách na soukromé farmě Václava Duba v Boubíně u Horažďovic. Práce byla prováděna v zrekonstruované stáji, ve které jsou provozovány oba systémy. V průběhu celého dne se dojnice nejvíce věnovaly ležení 50,33 % ve vazném ustájení a 49,54 % ve volném. Při ustájení na stání se dojnice věnovaly příjmu krmiva 23,78 %, na robotu to bylo 27,05 %. Stání zaujímalo 25,89 % ve vazném ustájení a 19,31 % ve volném. Pohyb byl zaznamenán pouze u dojnic ve volném ustájení a tvořil 4,1 %. Při hodnocení mléčné užitkovosti byly zjištěny statisticky významné rozdíly (P?0,001) v množství nadojeného mléka i v kg bílkovin. Z reprodukčních ukazatelů byla zaznamenána délka inseminačního intervalu u vazného ustájení 129 dní, ve volném 95 dní. U uvázaných dojnic byla délka servis periody 144 dní a u dojnic dojených robotem 109 dní. Byl prokázán pozitivní vliv volného pohybu jak na užitkovost, plodnost, tak i welfare dojnic.