Půdní organická hmota, její složky a důvody, proč je nutno tyto složky rozlišovat

Abstract

Z různých médií, ale i z laické a odborné literatury se často dozvídáme o půdní organické hmotě jako celku, který se ve svých vlastnostech nijak zvlášť neodlišuje, nebo o názvoslovných nepřesnostech, ze kterých se dedukují často chybné závěry o půdní úrodnosti, poklesu obsahu humusu a tím i špatném hospodaření. Toto je důvod, proč jsem se v této práci zabývala literární rešerší o půdní organické hmotě a jejích složkách, které je nezbytné od sebe odlišovat, jelikož mají zcela různé vlastnosti a vznikají i za rozdílných transformačních procesů. Zabývám se vysvětlením pojmů z hlediska členění organické půdní hmoty, kterou lze rozdělit na dvě velké skupiny podle odlišného chování v mineralizaci a iontové výměně-primární půdní organickou hmotu a stabilní humus. Primární půdní organická hmota je spalována za rozkladného exotermního procesu mineralizace a je zdrojem živin a energie pro půdní edafon a rostliny. Humus je stálá organická hmota a humusové látky v půdě významně ovlivňují půdní úrodnost, obsah živin v půdě a drobtovitou strukturu půdy, kdy je nastolen optimální vzdušný, vodní a tepelný režim půd. Navíc mají vysokomolekulární HK schopnost vázat škodlivé těžké kovy.