Ovlivňují parasitoidi výškovou distribuci horských motýlů? Okáči v Krkonoších.
Abstrakt
Parazitoidi představují různorodou, avšak poměrně málo studovanou skupinu hmyzu, která je adaptovaná na usmrcování svého hostitele. Jednou z nevyřešených otázek souvisejících se systémem parazitoid-hostitel je reakce na globální klimatickou změnu u specializovaných druhů hmyzu adaptovaných na chladná prostředí, například na vysokohorské biotopy. Ve střední Evropě se jedná kupříkladu o holarktické okáče rodu Erebia Dalman, 1986 (Nymphalidae: Satyrinae). Cílem práce bylo provést vzorkování housenek nížinných a horských okáčů, odchovat housenky za účelem zjištění míry infestace a určit hostitelskou specificitu parazitoidů kombinací klasických a molekulárních metod. Celkem bylo na 14 lokalitách, podél výškového gradientu v Krkonoších, nalezeno 39 housenek okáče lučního (Maniola jurtina), sedm housenek okáče horského (Erebia epiphron) a čtyři housenky okáče rudopásného (Erebia euryale). U druhu Maniola jurtina byla zjištěna více než třetinová infestace pravděpodobně lumkem Ichneumon caloscelis. U vysokohorských okáčů rodu Erebia nebyli nalezeni žádní parazitoidi. Výsledky tedy naznačují možnost vyšší míry infestace parazitoidy u motýlů z nižších poloh než u vysokohorských druhů. Faktorů, které mohou ovlivňovat míru infestace parazitoidy u motýlů je mnoho, proto si tato problematika žádá další sledování. Předkládaná práce také dokládá časovou náročnost sběru solitérně žijících housenek na běžných rostlinách. Molekulární determinace parazitoidů pomocí DNA barcodingu je bez větších problémů možná, nicméně s jistými omezeními.