Změny utváření zevnějšku starokladrubských koní
Abstrakt
Po tisíciletí patřil kůň k člověku při práci a kultuře. Starokladrubský kůň je české autochtonní plemeno, zařazené do genetických živočišných zdrojů.
Úkolem práce bylo posoudit, jak se měnil exteriér starokladrubských
koní v období 1900 2013 u obou barevných variant. Práce sleduje 5 tělesných měr (kohoutková výška pásková, kohoutková výška hůlková, obvod hrudníku, obvod holeně a hmotnost) získaných od 1021 koní zapsaných v plemenné knize. Zjištěné hodnoty byly sumarizovány a následně statisticky a graficky vyhodnoceny.
Z výsledků vyplynulo, že u starokladrubkých koní dochází k nárůstu kohoutkové výšky páskové a hůlkové, za současného mírného poklesu hmotnosti. Průměrné zvětšení hodnoty kohoutkové výšky páskové u běloušů činil 3,5 cm a u vraníků 7 cm. Kohoutková výška hůlková zaznamenala nárůst u běloušů v rozmezí od 3 4,7 cm a u vraníků od 6 10 cm.
Obvod hrudníku u hřebců byl vyhodnocen na 197,5 cm. Obvod hrudi u klisen bílé varianty byl zjištěn 199,55 cm. U vraných klisen byla zjištěna téměř stejná hodnota 198,13 cm.
Ve velikosti obvodu holeně nedocházelo k téměř žádným změnám. Mírné snížení jsme zaznamenali u starokladrubských běloušů hřebců v letech 1970 2013 o 0,5 cm. Příčinou je nejspíše v minulosti použité přilití krve dalších plemen.
Pokles hmotnosti sledujeme v časovém intervalu 1930 2013 a pohybuje se v rozmezí 22 kg až 73 kg dle hodnocené skupiny. Z poklesu hmotnosti a zvětšení rámce usuzujeme na změnu v typu koně, který směřuje spíše k typu sportovnímu. Tato změna může být však ovlivněna i podmínkami prostředí.
Hodnoty variačních koeficientů v letech 1990 - 2013 pouze v ojedinělých případech překročily hranici 10%. Soubory sledovaných jedinců obou barevných variant můžeme tedy považovat za vyrovnané.
Do chovu bylo v letech 1990 - 2013 zařazeno i několik koní s nevyhovujícím standardem kohoutkové výšky. Tito koně jsou zařazeni z důvodu snahy zachovat všechny linie a rodiny a také z důvodu zachování nízkého koeficientu příbuznosti.