Vývoj mesiášských představ s pohledem na Iz 52,13 - 53,12

Abstract

Tato práce se zaměřuje na vývoj mesiášských představ ve Starém zákoně, u Židů v období mezi Starým a Novým zákonem, a také v oblasti starověkého předního Orientu (Egypt, Mezopotámie, předizraelský Kenaan). Autor práce sleduje spasitelské představy v oblasti středomoří a v Persii v době helénismu. Dále zkoumá eschatologické mesiášské postavy v islámu, hinduismu a buddhismu. V druhé části práce zkoumá úryvek z proroka Izajáše 52,13-53,12 a v něm figurující postavu Hospodinova služebníka a zmiňuje vliv této postavy na autory Nového zákona. Postava mesiáše má předizraelský původ v náboženských představách starověkého Orientu. Židovské pojetí mesiáše se však od jiných pojetí liší. Práce je zakončena tvrzením, že pojem ‚mesiáš' i ‚služebník' u Deuteroizajáše v podstatě vyjadřují poslání, funkci, která byla v různých prostředích vykládána různým způsobem. Do této role vstupovaly různé osobnosti, zejména králové. Spasitelská funkce mesiáše spočívá v určité oběti, někdy také sebeoběti, která podstatným způsobem zkvalitní život konkrétní skupiny lidí.