Úmluva o právech dítěte a její konsekvence pro pedagogickou teorii a praxi
Abstrakt
Práce se zabývá Úmluvou o právech dítěte, jejími důsledky a využitím v pedagogické teorii a praxi dle jejího článku 42. Je strukturována do tří hlavních částí, které se snaží sledovat logickou posloupnost zpracovávaného tématu. První část se zabývá teoretickými východisky Úmluvy, počínaje jejím historickým vývojem a současným stavem, právním postavením, institucionální úpravou, přístupy k ní u vybraných evropských zemí, včetně analyzování jednotlivých článků a jejich okomentování v souvislosti s právními předpisy ČR a zjišťování příčin a nedostatků při její implementaci, dodržování a naplňování. Druhá část se věnuje definici článku 42 Úmluvy ve smyslu vzdělávání dospělých jako prostředku k uplatňování práv dětí a dalším teoretickým a praktickým možnostem efektivního předávání. Na tuto část navazuje třetí, která přináší praktická cvičení, návody a hry, jak děti s dokumentem Úmluvy seznamovat, nejen ve školní výuce, ale i v rámci mnohých volnočasových aktivit, včetně možnosti dětí zapojovat se do fungování dětských parlamentů či zřizování vlastních školských samospráv a participovat tak na věcech veřejných.