Inkluze duševně nemocných osob ve vybraných regionech kraje Vysočina

Abstract

Tématem diplomové práce je Inkluze duševně nemocných osob ve vybraných regionech kraje Vysočina. Je zacílena jak na poskytovatele služeb, kteří jsou zaměřeni na práci s osobami duševně nemocnými, tak na uživatele služeb, tedy na osoby s onemocněním z okruhu psychóz, především schizofrenie a afektivních poruch (dle MKN-10; F20 - F29, F30 - F39). Jedná se o osoby, u nichž v důsledku duševního onemocnění došlo k narušení jejich sociálních rolí a jsou ohroženy izolací i sociálním vyloučením. Cílem práce je zjistit, zda a jakým způsobem dochází k inkluzi duševně nemocných osob ve vybraných regionech kraje Vysočina. V teoretické části své diplomové práce se autorka věnuje komplexně problematikce inkluze osob s duševním onemocněním ze zdravotnického, sociálního i právního hlediska. Úvodní kapitola této části hodnotí současný stav dané problematiky. První podkapitola je zaměřena na duševní poruchy v okruhu psychóz a na popis těchto nemocí, jejich sociální význam, prevence a terapie. Druhá kapitola se týká inkluze a jejího významu. V další části je rozebrána ucelená rehabilitace a její dílčí složky. Čtvrtá kapitola je věnována sociální práci zaměřené na pomoc lidem s duševním onemocněním a poslední podkapitola této části je věnována problematice práv duševně nemocných. Ve výzkumné části je stanoven již zmiňovaný cíl, pro který byl použit kvalitativní výzkum. Pro zpracování dat u poskytovatelů služeb byla použita metoda dotazování technikou polostandardizovaného rozhovoru, který se rozvíjí na základě jak pevně stanovených otázek, tak možností vyjádření vlastních názorů. U uživatelů služeb byly zpracovány kazuistiky, které vycházely z metody pozorování technikou zúčastněného pozorování. Podle výsledků je zřejmé, že v daných zařízeních k inkluzi uživatelů dochází, neboť v 55 % se jednalo o odpověď ,,ano'' a ,,spíše ano'' udává 39 % respondentů. Výsledkem je především spolupráce dílčích složek komplexní rehabilitace, jejímž cílem je významně přispět k inkluzi. Závěrem práce autorka hodnotí přínos poznatků, že při plánování služeb a intervencí, analýzách potřeb a hodnocení služeb je třeba v co nejvyšší míře zohlednit jedinečnost každého klienta a vždy klást důraz na individuální přístup. V tomto procesu je důležitým momentem i vyškolený personál. Autorka se opírá o několikaletou praxi a věří, že i nadále bude docházet ke vzniku komunitních center, která tak z větší části nahradí velké nemocniční instituce, a tím se učiní další důležitý krok v resocializaci a následné inkluzi duševně nemocných lidí.