Postoj veřejnosti k náhradní rodinné péči

Abstract

Práce se zabývá postojem veřejnosti k náhradní rodinné péči. Jedním z vážných problémů naší společnosti je skutečnost, že existuje řada dětí o které se jejich biologičtí rodiče nechtějí či nemohou starat a na straně druhé neustále se z různých příčin zvyšuje počet partnerství, která jsou bezdětná, ač si přejí mít dítě. S tím zákonitě vyvstává otázka, jak řešit případnou neplodnost. V České republice žije, podobně jako v jiných evropských zemích, 1% dětí (cca 20.000 dětí), které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině. Pouze 2% z této skupiny jsou úplní sirotci, kdežto 98% jich tedy svou vlastní rodinu má, ale ta se o ně z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí starat. Proto jsem si vybrala jako cíl své diplomové práce zmapovat, jak jsou občané naší společnosti informování o jedné z možností řešení neplodnosti - přijmout cizí dítě do náhradní rodinné péče. Zaměřila jsem se pomocí dotazníků na různé věkové i vzdělanostní skupiny. Respondenti vyjadřovali svoje názory na řešení neplodnosti v kontextu informací obecných (co je to NRP, jaké jsou typy NRP, kdo pomáhá při řešení problému, jaké jsou způsoby řešení, rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí, osvěta o NRP) a specifických (vlastní ochota k přijmutí dítěte do NRP, závislost dítěte na pohlaví, somatických, intelektových předpokladech, ochota přijetí dětí jiného etnika). I když mezi respondenty bylo dvojnásobek žen, cítí se více neúspěchem mít vlastní dítě zasaženy.