PROGRAM ÚRAZOVÉ PREVENCE PRO DĚTI NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH

Abstract

Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou úrazy největší zdravotnickým problémem dětského věku. Za úraz se považuje jakékoli neúmyslné či úmyslné poškození organismu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako kyslík či teplo. Prevenci dětských úrazů je třeba věnovat zejména doma a ve škole mnohem větší pozornost než dosud, protože se nejedná pouze o problém zdravotní, ale i sociální a ekonomický. Co se tedy dá udělat pro zviditelnění problematiky úrazů? Získat pro spolupráci orgány místní správy, státní i neziskové organizace, zájmové skupiny i soukromé osoby a přesvědčovat je o potřebnosti systému preventivních péče. Jedním ze základních problémů řešení problematiky dětské úrazovosti není neznalost účinných opatření, ale jejich implementace. Řada států používá takové postupy, které se mohou na první pohled zdát účinné, ale po jejich vyhodnocení zjistíme, že jejich efekt je z hlediska vynaložených nákladů téměř minimální. V současné době jsou preventivní programy pro děti školního věku zaměřené především na úrazovost v oblasti dopravy, ale primární prevence by v této cílové skupině měla zahrnovat všechny typy úrazů, kterými jsou děti v tomto věku ohroženy. Touto problematikou jsem se zabývala v rámci projektu, který probíhal pod záštitou Zdravotně sociální fakulty od roku 2005 a právě to mě vedlo k výběru tohoto tématu. Hlavním záměrem mé práce bylo vytvoření preventivního programu pro žáky základních škol, který byl v rámci práce aplikován jako pilotní a dále může být využit dalšími základními školami. Právě v roce 2005 bylo realizováno dotazníkové šetření zaměřené na informovanost dětí v oblasti prevence a úrazovosti. Na základě výsledků tohoto šetření vytvořen preventivní program z oblasti prevence úrazů, otrav, násilí a základů první pomoci. Vytvořený program jsem aplikovala v roce 2006 na školách ve stejné cílové skupině respondentů, u nichž bylo realizováno v roce 2005 dotazníkové šetření. Za účelem evaluace tohoto programu byl po aplikaci preventivního programu v roce 2007 realizován kvantitativní výzkum, metodou dotazování, technikou standardizovaného dotazníku. Z mého výzkumu je zřejmé, že došlo k potvrzení všech hypotéz, které jsem stanovila. Došlo jednak k prohloubení znalostí, žáci jsou také patřičně informováni a dosáhli tak lepších výsledků v oblasti prevence úrazů. K výraznému pokroku došlo v oblasti bezpečnosti při jízdě na kole. S ohledem na stávající právní úpravu v České republice, kde je zakotveno povinné používání cyklistické přilby pro všechny cyklisty do 18 let věku, zná zákonné podmínky nošení přilby, 43 % dotázaných. Vzrost i počet dětí, kteří nosí chrániče a mají povinnou výbavu kola. Zádržný systém v automobilu používá celkem 92 dětí, což je o 10 dětí více než v roce 2005. Výsledky práce mohou sloužit pro odbornou i laickou veřejnost jako zdroj komplexních informací o specificích prevence úrazů dětí v dané věkové skupině.