Zácpa - problém imobilních pacientů

Abstract

Práce se zaobírá problematikou zácpy u imobilních pacientů. K výzkumu jsem si vybrala kvantitativní metodu získání dat, která probíhala formou dotazníku. Jediným omezením při výběru respondentů byla jejich mobilita - dotazník byl určen pro imobilní pacienty všech věkových kategorií na jakémkoliv oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Cílem práce, bylo zmapovat denní stravovací návyky, pitný režim u těchto pacientů a posoudit jejich vliv na vznik zácpy. Na základě prostudované literatury jsem si stanovila tři hypotézy. První hypotéza uvádí, že stravování imobilních pacientů nezohledňuje jejich zvýšené nároky na přísun vlákniny. Z výzkumu jsem zjistila, že imobilní pacienti mají pestřejší stravu doma (zelenina, ovoce, tmavé pečivo). Rovněž návštěva nutričního terapeuta byla u imobilních pacientů ojedinělým jevem. Převážná většina respondentů nebyla omezena žádnou dietou. První hypotéza se potvrdila Druhá hypotéza stanovuje, že imobilní pacienti nedodržují pitný režim. Z výsledků vyplývá, že doma i v nemocnici přijmou imobilní pacienti v průměru 1-2l tekutin/24h. Pokud pomineme, že pitný režim je individuální s ohledem na váhu, věk a zdravotní stav pacienta, pak se dá říci, že imobilní pacienti dodržují pitný režim. Druhá hypotéza se nepotvrdila. Třetí hypotéza míní, že při vyprazdňování imobilních pacientů není zachována a respektována jejich intimita a pocit studu, což má za následek další podporu vzniku zácpy. Výzkum ukázal, že v taktnosti při pomoci vyprazdňování u imobilního pacienta má ošetřovatelský personál značné rezervy. Nelze se pak divit, že na rozdíl od vyprazdňování doma, při vyprazdňování v nemocnici většina dotázaných pociťuje nedostatečnou míru soukromí. Dle mého názoru se této problematice nevěnuje dostatečná pozornost. Nedodržování intimity při vyprazdňování má na imobilního pacienta negativní dopad. V nemocnicích by se také mělo dbát na stravu bohatou na vlákninu, zvláště u těchto pacientů. Vhodná je individuální konzultace nutričního terapeuta, která může významně přispět k prevenci vzniku zácpy. Také dostatečný pitný režim pacienta by měl být ve zvýšené pozornosti ošetřujícího personálu. Myslím si, že dodržování správné životosprávy a empatický, psychologický, holistický a citlivý přístup sester k ošetřování imobilních pacientů by mohl zlepšit stav imobilních pacientů trpících zácpou a zmírnit jejich obtíže. Kéž by toto bylo cílem každé sestry ošetřující takovéto pacienty.