Postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe

Abstract

Abstrakt Postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe. Koncepce současného moderního ošetřovatelství, která vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní rady sester a Evropské unie, se snaží vymezit role sestry a ukázat směr pro rozvoj kvalitního vzdělávaní zdravotnických pracovníků a individualizované ošetřovatelské péče, která je zaměřena na potřeby klienta. S tímto rozvojem úzce souvisí zavádění ošetřovatelského procesu do praxe, jako pracovní metody ošetřovatelského týmu. Ošetřovatelský proces je série vzájemně propojených činností, které jsou prováděny ve prospěch nemocného, případně za jeho spolupráce při individualizované ošetřovatelské péči. Veškeré výsledky jednotlivých kroků ošetřovatelského procesu je zapotřebí zaznamenávat do ošetřovatelské dokumentace, která je nedílnou součástí této metodiky. V současnosti se již s ošetřovatelským procesem, nebo s pokusy o jeho zavedení setkáváme ve většině zdravotnických zařízeních v České republice. Proto bylo cílem této práce zjistit, jak sestry k ošetřovatelskému procesu přistupují a zda mají o této metodě teoretické znalosti. Z výsledků kvantitativního výzkumu, během kterého jsem získávala potřebné údaje pomocí dotazníků je zřejmé, že postoj sester k zavedení ošetřovatelského procesu do praxe se stále mění a to ve smyslu pozitivním. Metodu ošetřovatelského procesu už sestry nevnímají pouze jako přítěž pro jejich práci, ale vidí v ní také metodu, která jim pomůže lépe zjistit klientovy problémy a následně hledat vhodná řešení, čímž se potvrdila hypotéza H4 (Sestry souhlasí s tím, že pomocí kvalitně provedené ošetřovatelské anamnézy lépe zjistí klientovy skutečné problémy) a hypotéza H5 (Sestry souhlasí s tím, že pomocí kvalitně provedené ošetřovatelské anamnézy lépe zjistí klientovy potencionální problémy). Na druhou stranu sestry neustále zastávají názor, že ošetřovatelský proces je přítěží pro jejich administrativní práci, čímž se potvrdila hypotéza H2 (Sestry vnímají zavedení ošetřovatelského procesu do praxe na standardních odděleních v nemocnici Frýdek - Místek jako přítěž pro administrativní práci sestry). U otázek, pomocí kterých jsem zjišťovala teoretické znalosti sester o ošetřovatelském procesu, byly většinou zvoleny správné odpovědi. Pouze u dvou otázek, které se věnovaly fázím této metody, tomu bylo naopak. Lze tedy říci, že sestry mají teoretické znalosti o této problematice, čímž se vyvrátila hypotéza H6 (Sestry na standardních odděleních v nemocnici Frýdek - Místek nemají znalosti o ošetřovatelském procesu). Výsledky výzkumu také odhalují skutečnost, že 57% sester souhlasí s tím, že pomocí ošetřovatelského procesu se zlepší kvalita péče o klienta a 54% sester souhlasí s jeho zavedením do praxe, čímž se potvrdila hypotéza H1 (Sestry souhlasí se zavedením ošetřovatelského procesu do praxe na standardních odděleních v nemocnici Frýdek - Místek) a hypotéza H3 (Sestry si myslí, že díky zavedení ošetřovatelského procesu do praxe se zlepší kvalita péče o klienta na standardních odděleních v nemocnici Frýdek - Místek). Sestra hraje v ošetřovatelském procesu jednu z hlavních rolí. Aby bylo dosaženo dobrých výsledků, měla by k této metodě přistupovat kladně a snažit se proniknout do jejích principů, k čemuž by měla pomoci i tato práce.