Pacient po suicidálním pokusu na psychiatrickém oddělení

Abstract

Sebevražda, jedna z poruch sebezáchovy, je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Sebevražedné jednání může představovat extrémní způsob řešení krize. Je výrazem hlubokého zoufalství člověka, který neumí, nemůže nebo už nechce hledat jiné řešení své situace, který už nevidí jinou možnost, jiné východisko. Sebevražedně jednající člověk je mnohdy považován za slabého, neschopného, nebezpečného, duševně nemocného. Nejlepší zbraní proti této stigmatizaci je plná informovanost zdravotnického personálu i laické společnosti o povaze, průběhu a důsledcích tohoto jednání. Role sestry v ošetřovatelském procesu u takto jednajícího člověka je velmi důležitá a pokud danému problému rozumí, má dostatek informací a je schopna pacienta pochopit, daleko lépe je také schopna kvalitně pomoci. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jakým způsobem se změní život člověka, který se rozhodl pro sebevražedný pokus, jaký je jeho pohled na tento čin, zjistit, jak se změní postoj k životu a také postoj a pohled jeho nejbližších na jeho čin. Cíle byly splněny. V práci byl použit kvalitativní výzkum, zpracován byl pomocí deseti případových studií, komplexních kasuistik a následnou analýzou zjištěných dat. Informace byly získány za pomoci polostrukturovaného rozhovoru. Respondenti byli dospělí pacienti na psychiatrickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s., kteří byli hospitalizováni z důvodu sebevražedného jednání. Využití v praxi této bakalářské práce spočívá především ve zprostředkování zjištěných údajů ostatním zdravotnickým pracovníkům na oddělení, ale také v prezentacích na odborných seminářích.