Porovnání současných vyšetřovacích možností GIT z hlediska náročnosti přípravy pacienta, délky výkonu, radiační zátěže, přínosu

Abstract

Současné vyšetřovací možnosti GIT zahrnují širokou paletu výkonů s rentgenovým zářením včetně výpočetní tomografie (CT), ultrazvuku (UZ) či magnetické rezonance (MR), pozitrononovou emisní tomografii (PET) a endoskopická vyšetření. Základní a tradiční zobrazovací vyšetřovací metodou v diagnostice patologických stavů trávicí trubice je dvojkontrastní vyšetření konvenčním rentgenem. Zachovává si i dnes své nezastupitelné místo, i když rozvoj ostatních vyšetřovacích metod jako ultrazvuku či endoskopie do jisté míry dřívější suverénně prioritní postavení dvojkontrastního vyšetření omezil. Trávicí trubici můžeme vyšetřit prakticky od oblasti hypofaryngu až po rektum. Fibroskopie je při vyšetření jícnu, žaludku, duodena a tlustého střeva v našich podmínkách většinou metodou první volby. Známé jsou její výhody, např. možnost snesení polypu, odebrání histologie nebo terapeutické výkony v podobě stavění krvácení. I tato metoda má však některé zásadní limitace, jako jsou intolerance pacienta k tomuto vyšetření, anatomické poměry (vinutost střeva), různé patologické stavy jako adheze, a především nemožnost proniknout přes těsnou stenózu. Fibroskopie má též vyšší procento komplikací s možností perforace. Zobrazovací metody můžeme obecně rozdělit na část diagnostickou a v poslední době stále více využívanou část terapeutickou-intervenční (dilatace, stenty, drenáže aj.). Každá z těchto metod má své výhody, ale i své limitace. Cílem mé práce je porovnat různé postupy jednotlivých vyšetření, zdokumentovat časovou náročnost, délku výkonu, zdokumentovat radiační zátěž a zhodnotit přínos vyšetření pro pacienta.