Postoj veřejnosti k preventivním onkologickým vyšetřením

Abstract

Postoj veřejnosti k preventivním onkologickým vyšetřením Cílem práce bylo zjistit, jak laická i odborná zdravotnická veřejnost využívá možnosti preventivních onkologických vyšetření a zjistit bariéry ve využívání těchto možností z pohledu laické i odborné zdravotnické veřejnosti a porovnat rozdíly ve využívání těchto možností u obou skupin. Postoj veřejnosti k preventivním onkologickým prohlídkám nabývá na významu v souvislosti s nárůstem incidence onkologických onemocnění, ke kterému v současné době dochází. Prevence je považována za jeden z principů moderní medicíny a pro její podporu hovoří především důvody ekonomické. Jednou z problémových oblastí veřejného zdraví je samotný vztah společnosti ke svému zdraví, přístup k odpovědnosti k sobě samému obecně a nedoceněný význam primární prevence. V případě onkologických onemocnění vyvstává navíc psychologická problematika, zejména strach z pozitivního nálezu a strach z nemoci, která je odedávna spojována s představou nevyléčitelnosti, krutých bolestí a neodvratné smrti, a přitom již tato skutečnost dlouhou dobu neplatí. V minulosti paternalistický přístup lékaře k nemocnému byl nahrazen snahou o kooperativní a rovnocenný vztah, v němž má pacient podíl na rozhodování. Lékaři však na vhodně volený způsob a dostatečnou míru informování pacienta nemají čas a nebo důležitost informovanosti pacienta podceňují. Práce seznamuje se současnou nabídkou preventivního programu ČR a poukazuje na negativní předsudky o rakovině bránící úspěšnějšímu boji v léčbě nádorových onemocnění. Pro splnění cílů práce byl realizován výzkum mezi laickou a zdravotnickou veřejností. Při sběru dat a jejich zpracování bylo použito kvantitativního přístupu - techniky sběru dat dotazníku. Výzkumný soubor tvořili muži a ženy se zdravotnickou a nezdravotnickou profesí starší 18ti let. Ověřováním hypotéz se zjistilo, že laická veřejnost využívá možnosti preventivních onkologických vyšetření méně než odborná zdravotnická veřejnost a to především z důvodu neinformovanosti o těchto možnostech. Jednou z nejčastější překážkou ve využívání preventivních onkologických vyšetření na obou stranách je nenaplněné poslání prevence, kdy lidé chodí k lékaři až při zdravotních problémech. Výsledky práce také ukázaly, že laická veřejnost na rozdíl od zdravotnické je nespokojena s aktivitou lékařů týkající se poskytování informací a k získávání informací přistupuje méně aktivně. Práci lze využít jako podklady pro diskuse o problému informovanosti široké veřejnosti o preventivních vyšetřeních a pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, kterých se zmíněná tématika týká.