Pobyt dítěte v nemocnici z pohledu doprovázející osoby

Abstract

V posledních dvou desetiletích prošla medicína i ošetřovatelství mnoha reformami. Na hospitalizovanou osobu se nahlíží jako na celistvou bytost tedy jako na osobu s bio- psycho-sociálními potřebami. Holistické pojetí člověka se promítá i do dětského lékařství. Rodina se stává po roce 1990 součástí léčebného i ošetřovatelského procesu. V případě, hospitalizace dítěte nejsou již styky dítěte s rodinou nuceně přerušeny, ale naopak vzniká možnost společného pobytu dětí a rodičů, či jiných osob pečujících o dítě. K vypracování mé diplomové práce jsem si zvolila téma: ''Pobyt dítěte v nemocnici z pohledu doprovázející osoby.'' Tato práce obsahuje dva celky, část teoretickou a část empirickou. Teoretická část je rozdělena do devíti kapitol. První kapitola je věnována historii společné hospitalizace dítěte s matkou, druhá kapitola popisuje hospitalizaci dítěte s doprovázející osobou v současnosti. V následujících kapitolách jsou popsány práva dítěte, práva doprovázející osob, jednotlivá vývojová období dítěte v souvislosti s nemocí a hospitalizací, jak na dítě působí nemoc či bolest a reakce dítěte na hospitalizaci. Další kapitoly jsou věnovány ošetřovatelskému procesu na dětském oddělení a organizaci nemocniční péče v České republice. Empirická část je zaměřena na zjišťování spokojenosti s ošetřovatelskou péčí o hospitalizované dítě z pohledu doprovázející osoby, což bylo přímo cílem diplomové práce. Výzkum probíhal kvantitativním šetřením pomocí dotazníkového šetření. K dokreslení a prohloubení získaných informací bylo použito kvalitativního šetření, které probíhalo technikou hloubkového rozhovoru. Závěrem lze říci, že došlo k potvrzení všech čtyř hypotéz: hypotézy 1 Doprovázející osoba je spokojena s ošetřovatelskou péčí o dítě v nemocnici. Hypotézy 2 Doprovázející osoba je spokojena s přístupem sester, hypotézy 3 Doprovázející osoba se při pobytu v nemocnici cítí dostatečně informována o léčebném režimu dítěte i hypotéza 4 Doprovázející osoba je spokojena s úpravou prostředí v nemocnici. V rozhovorech respondenti nejčastěji uvedli jako největší negativum společného pobytu dítěte v nemocnici chybějící signalizační zařízení na pokojích tedy nedostatečné spojení se sestrou v případě potřeby pomoci. Nejvíce se respondentům líbilo, že byli v nemocnici dostatečně informováni o léčebném režimu dítěte. Výsledky diplomové práce bude možno využít ke zhodnocení kvality ošetřovatelské péče na dětských oddělení a k navržení nápravných opatření v dané oblasti, což by mělo vést ke zvýšení spokojenosti v péči o hospitalizované dítě a doprovázející osobu v nemocnici.