Měření extinkce moči v závislosti na dávce ionizujícího záření

Abstract

Měření extinkce moči v závislosti na dávce ionizujícího záření Radioterapeutická pracoviště využívají k léčbě nádorových, ale i některých nenádorových onemocnění ionizující záření. Zdravotnický personál je na těchto odděleních každodenně ionizujícímu záření vystaven, a proto je ohrožen negativními následky. Naopak pacient by měl být vystaven ionizujícímu záření, mimo kruh ozařované oblasti v zanedbatelném množství. Zákon upravuje podmínky, které určují, jakými prostředky musí být zabezpečena ochrana zdravotnického personálu a pacientů. Například pro zdravotnický personál se k těmto účelům používají tzv. dozimetry, mezi něž by mohla patřit i moč. V této práci jsem se tedy zabývala otázkou, zda by mohla moč sloužit jako biologický dozimetr ozáření, který by sloužil k průběžnému sledování, ale i k okamžitému určení dávky ozáření. Dalším úkolem bylo určit, při jakých dávkách ionizujícího záření dochází ke změně extinkce moči. Z výsledků vyplývá, že moč nám poskytuje kvalitativní, ne však reprodukovatelné hodnoty. A to z důvodu různého složení moči a přítomnosti látek, které po ozáření vedle radiolýzy vody, jež způsobuje změnu extinkce moči, představují inhibitory nebo aktivátory těchto chemických reakcí. Moč tedy nemůže sloužit jako biologický dozimetr ozáření.