Pojetí člověka ve filosofické antropologii Helmutha Plessnera a Arnolda Gehlena

Abstract

Práce se zabývá postavením člověka v přírodě z pohledu dvou zástupců filosofické antropologie - H. Plessnera a A. Gehlena. Podle Plessnera tkví výjimečnost člověka v jeho excentrické formě bytí, tzn. že jeho existence není fixována na jeho centrum jako u zvířat či rostlin. Výsledkem je, že lidské chování je svobodné. Nereaguje jako pouhý program zvířecích instinktů, ale má schopnost se sám rozhodovat a díky svému rozumu dát životu správný směr. Gehlen představuje člověka jako bytost v nouzi. Podle něho je lidský druh výsledkem nedostatků. Příroda ho neobdařila ani dostatečným množstvím instinktů ani orgány, které by mu usnadňovaly život na jakékoliv místě na Zemi. Lidé žijí po celém světě a svým úsilím bojují o přežití. Budují si svou vlastní ''přírodu'', ve které pak mají možnost žít. Oba autoři vykreslují člověka jako ''mimořádnou'' bytost. Ukazují, že jen díky své iniciativě dokáže zdolat nedostatečné biologické vybavení a v souvislosti s tím, zanechat nezaměnitelné stopy ve svém okolí - totiž kulturu