Specifický přístup k diagnostice zobrazovacími metodami u nemocných s diabetem

Abstract

Diabetes mellitus vzniká jako následek absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu. Jde o celkové onemocnění s následným postižením dalších systémů a orgánů. Mezi pacienty, kteří podstupují jednotlivá vyšetření či intervenční terapeutické výkony pomocí zobrazovacích metod, stoupá podíl nemocných s diabetes. Jejich přibývající počet přináší vyšší požadavky na technické parametry zobrazovacích metod i na zdravotnické pracovníky. Velké množství vyšetření je spojené s podáním kontrastní látky, která může průběh základního onemocnění a stav diabetika výrazně zkomplikovat. Role radiologického asistenta je v těchto případech obzvlášť důležitá. Cílem bakalářské práce bylo podat přehled diagnostických možností při postižení nemocných s diabetes mellitus a zvážit postavení diagnostických zobrazovacích metod vzhledem k nebezpečí spojenému s použitím kontrastních látek. Potřebná data jsem získala ve spolupráci Diabetologického centra a radiologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Ze souboru 918 pacientů s diabetes mellitus 1. a 2. typu, kteří v roce 2009 navštívili Diabetologické centrum, bylo u 236 (26%) z nich indikováno vyšetření některými diagnostickými zobrazovacími metodami. Počet a typ radiologických postupů v populaci dospělých diabetiků je základním údajem k určení závažnosti těchto výkonů. Celkem bylo provedeno 188 skiagrafií plic, 119 skiagrafií skeletu a 18 vyšetření pod skiaskopickou kontrolou. Čtyřicet čtyři pacientů bylo vyšetřeno na ultrazvuku, 10 na mamografii, 110 na CT, 9 na MR a 10 pacientů bylo vyšetřeno na angiografii. Nejvíce diabetiků bylo vyšetřeno pomocí klasické skiagrafie. Jednalo se o snímky horních a dolních končetin, lebky a páteře z důvodu úrazů, zlomenin a degenerativního onemocnění. Skiagrafie srdce a plic byla indikována před a po operacích či před zavedením inzulinové pumpy. Druhou početnou skupinu tvořila nádorová onemocnění, která byla nejčastěji vyšetřována pomocí CT. U 57 pacientů šlo o vyšetření komplikací způsobené v závislosti na diabetu. Pomocí ultrazvuku, CT a MR angiografie a angiografie byly vyšetřeny především krční tepny, mozkové tepny, tepny a žíly dolních končetin postižené aterosklerózou. V 6 případech následovala po diagnostické angiografii perkutánní transluminální angioplastika. Předmětem hodnocení byla také závažnost výkonů spojených s podáním kontrastní látky, která byla použita u 64 vyšetření. Ve všech případech byla použita neionická kontrastní látka s nízkou nebo střední osmolaritou o objemu 80 - 125 ml. Na základě porovnání výsledků s údaji v literatuře byla potvrzena hypotéza, že práce radiologického asistenta vyžaduje při vyšetření nemocných s diabetes mellitus specifický přístup.