Problematika informovaného souhlasu z pohledu občana - pacienta

Abstract

V roce 2001 ratifikovala Česká republika Úmluvu o biomedicíně. Tato úmluva je založena na strategii partnerského vztahu mezi lékařem a pacientem. K naplňování této strategie přispívá i informovanost pacientů o jejich právech v oblasti péče o zdraví. Pacient, který je dostatečně informován o povaze, účelu, rizicích a důsledcích léčby, se může svobodně rozhodovat, zda chce tuto léčbu podstoupit či nikoli. Práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část se zabývá platnou právní úpravou informovaného souhlasu a jeho jednotlivými aspekty. Praktická část mapuje znalost práv vyplývajících z informovaného souhlasu a jejich využívání. Cílem této části je zjistit právní povědomí občanů o problematice informovaného souhlasu, zejména z pohledu znalosti práv občana - pacienta v této oblasti. Hypotéza č. 1 předpokládá, že respondenti s vysokoškolským vzděláním znají lépe svá práva vyplývající z informovaného souhlasu, než respondenti s nižším vzděláním. Hypotéza č. 2 předpokládá, že respondenti s vysokoškolským vzděláním využívají lépe svá práva vyplývající z informovaného souhlasu, než respondenti s nižším vzděláním.Výzkum byl prováděn v Českých Budějovicích mezi občany, kteří zde žijí, studují nebo pracují. K ověření hypotéz byl použit kvantitativní výzkum, provedený metodou dotazování technikou dotazníku. Cíl práce byl splněn. Na základě získaných a procentuálně vyhodnocených dat byla hypotéza č. 1 vyvrácena a hypotéza č. 2 potvrzena. Výsledky výzkumu dokazují, že znalost práv vyplývajících z informovaného souhlasu je u obou skupin respondentů prakticky totožná, avšak v praxi tato práva využívají více respondenti s vysokoškolským vzděláním. Tyto výsledky ukázaly potřebu zaměřit se při práci s pacienty na praktické využívání jejich práv, která vyplývají z informovaného souhlasu.