Akutní infarkt myokardu v přednemocniční neodkladné péči - přímá spolupráce s kardiocentrem

Abstract

Akutní infarkt myokardu v přednemocniční neodkladné péči - přímá spolupráce s kardiocentrem Posouzení naléhavosti stavu pacienta trpícího kardiální symptomatologií, přesněji označovanou za bolesti na hrudi či akutní koronární syndrom, bylo v přednemocniční neodkladné péči vždy doménou lékaře rychlé lékařské pomoci. Avšak s rozvojem diagnostické techniky může dnes tuto pracovní diagnózu stanovit i školený zdravotnický záchranář, který v daný okamžik nemá možnost přivolání si lékaře na místo zásahu. Velkou výhodu v tomto představuje především možnost telemetrického přenosu elektrokardiografického záznamu do kardiocentra, kde je tato křivka popsána kardiologem specialistou, s kterým se posléze po telefonu dohodne pro konkrétního pacienta nejoptimálnější postup organizace pacientova transportu s navazující specializovanou terapií. Cíly práce bylo analyzovat pracovní postup zdravotnického záchranáře u pacienta s akutním infarktem myokardu a zhodnotit specifika komunikace a spolupráce s kardiocentrem pomocí datového přenosu. Tato bakalářská práce je rozdělena do dvou částí. První, teoretická část, popisuje problematiku přednemocniční neodkladné péče o pacienta s akutním infarktem myokardu a její poskytování samotné. Druhá, praktická část, byla tvořena formou kvalitativního výzkumu. Ke sběru dat byla použita metoda dotazovaní technikou řízeného rozhovoru. Na základě analýzy získaných dat byly stanoveny následující hypotézy. Hypotéza číslo 1: Zdravotničtí záchranáři jsou znalí postupu přednemocniční neodkladné péče o pacienta s akutním infarktem myokardu. Hypotéza číslo 2: K výjezdům s indikací bolestí na hrudi je primárně vysílána posádka rychlé zdravotnické pomoci.