Úloha radioterapie v léčbě kožních nádorů

Abstract

Nádorová onemocnění představují jednu z hlavních příčin úmrtí ve vyspělých zemích. Při stanovení včasné diagnózy lze přibližně v 45% tato onemocnění vyléčit. K obvyklým léčebným metodám léčby nádorů kůže patří chirurgická, radioterapeutická, chemoterapeutická nebo biologická léčba, popřípadě jejich vzájemná kombinace. Předmětem mé práce je úloha radioterapie v léčbě kožních nádorů. Porovnávám výsledky radioterapeutické léčby v letech 1981-1985 a 2001-2005 na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, dále mě zajímala četnost ozářených pacientů ve srovnání s počtem všech nahlášených nádorových onemocnění kůže. Na základě těchto statistických údajů získáváme jistý přehled o četnosti užití obou výše uvedených metod při léčbě karcinomu. První část mé práce je teoretická, na základě studia odborné literatury předkládám historický přehled nádorových onemocnění. V návaznosti na tento přehled se zabývám obecně radioterapií a věnuji se anatomii kůže, ve zvláštní kapitole pak rozebírám rakovinu kůže a její projevy. V teoretické části jsou popsané léčebné metody kožních nádorů. S ohledem na téma práce věnuji větší pozornost volbě zdroje záření a celkovému plánování radioterapeutické léčby. Nedílnou součástí této části práce je popis vedlejších účinků záření a pojednání o prevenci nádorových onemocnění. V praktické části srovnávám výsledky radioterapeutické léčby pacientů léčených ve dvou pětiletých intervalech s odstupem 16 let. Na základě srovnání celkového počtu hlášených onkologických onemocnění a počtu pacientů, kteří byli léčeni pomocí radioterapie, docházím k závěru, že při léčbě jsou upřednostňovány chirurgické metody na úkor radioterapeutických. Důvody jsou zřejmé - dostupnost radioterapie je jen ve většině velkých pracovištích, časová náročnost spojená s větším počtem sezení a posledním důvodem je psychická nepohoda pacienta.