Vývoj vztahu dítěte a dobrovolníka v Programu Pět P
Abstrakt
Problematika vztahu dítěte a dobrovolníka v programu Pět P je velmi citlivou oblastí. Dosud nebyl v České republice proveden výzkum, který by se zabýval vývojem vztahu dobrovolníka a dítěte. Práce zkoumá vývoj vztahu dítěte a dobrovolníka na základě mapování změn v osmi dimenzích vztahu dle teorie Hindeho (1988).
V teoretické části se práce nejprve zabývá programem Pět P jako takovým, jeho stručnou historií, principy a přínosy. Dále je v teoretické části pojednáno o vztazích obecně a vztahu dítěte a dobrovolníka v programu Pět P a jeho vývoji.
Cílem práce je zmapovat vývoj vztahu dítěte a dobrovolníka v programu Pět P na základě změn ve výše jmenovaných osmi dimenzích vztahu.
V praktické části bylo použito metody dotazování, techniky strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami, metoda zúčastněného pozorování a analýzy dokumentů. Výzkumný soubor tvořilo 15 respondentů (5 dobrovolníků, 5 dětí, 5 zákonných zástupců dětí). Výzkum probíhal v regionálním centru programu Pět P ve městě Písek.
Výsledky práce tvoří analýzy rozhovorů vedených s dobrovolníky, dětmi a zákonnými zástupci po prvních třech měsících a po deseti měsících vztahu, dále pozorování na třech společných akcích u každé dvojice, analýzy zápisů ze supervizí a zápisků ze schůzek.
Z výsledků vyplynuly dvě hypotézy. První z nich zní: Vztah dítěte a dobrovolníka v programu Pět P se vyvíjí v osmi dimenzích dle teorie Hindeho (1988). Druhá hypotéza zní: Každý vztah dítěte a dobrovolníka v programu Pět P se vyvíjí jiným způsobem.
Práce obsahuje také doporučení pro praxi zvláště začínajícím koordinátorům programu Pět P. Tato doporučení se týkají příkladů otázek, pomocí kterých je možné zjišťovat změny v jednotlivých dimenzích vztahu a lépe tak sledovat, jakým způsobem se vztah vyvíjí.
Práce může být užitečná jak koordinátorům, kteří v programu Pět P začínají, tak i těm koordinátorům, kteří již mají dlouhodobější zkušenosti s prací s dvojicemi v programu.