Informovanost studentek vysokých škol o riziku onemocnění karcinomem hrdla děložního a jeho prevenci
Abstrakt
Karcinom děložního hrdla je v celosvětovém měřítku druhým nejčastějším maligním nádorem u žen. Ročně je v naší republice diagnostikováno až 1200 nových onemocnění. Boj proti karcinomu děložního hrdla se stal v současné době jednou z priorit ministerstva zdravotnictví v České republice vzhledem ke smutnému faktu, že více než 400 žen na toto onemocnění u nás každoročně zemře. Celorepublikový screeningový program zaměřený na včasný záchyt onemocnění karcinomu hrdla děložního v naší republice byl spuštěn roku 2008.
Hlavním cílem diplomové práce nazvané ‚qInformovanost studentek vysokých škol o riziku onemocnění karcinomem hrdla děložního a jeho prevenci'' byla monitorace informovanosti studentek vysokých škol o riziku onemocnění karcinomem hrdla děložního a možnostech prevence tohoto onemocnění. Výzkumný soubor byl tvořen studentkami vysokých škol Jihočeského a Pražského kraje. Ke zpracování výzkumné části diplomové práce byla zvolena metoda dotazování s technikou sběru dat pomocí anonymního dotazníku. Výzkumem bylo odhaleno, že studentky vysokých škol mají základní znalosti v oblasti problematiky karcinomu hrdla děložního, tedy i v oblasti rizik a možností prevence. Bylo také zjištěno, že informovanost studentek Jihočeského kraje o této problematice je výrazně lepší než informovanost studentek kraje Pražského. I přes celkově pozitivní výsledky z výzkumu vyplývá, že je potřebné více informovat veřejnost zejména o nebezpečnosti kouření, jako možného rizikového faktoru souvisejícího se vznikem karcinomu. Nutné je také rozšířit znalosti žen a dívek v oblasti příznaků již rozvinutého onemocnění, neboť je aktuálně znám pouze jeden a to krvácení po pohlavním styku. V oblasti prevence je také žádoucí upozornit na dostupnost některých speciálních vyšetření u mužů a současně apelovat na možnost vzniku doživotní invalidity jako vážného následku tohoto onemocnění. Výzkum dokládá, že je i nadále potřebné veřejnost informovat o této problematice více a kvalitněji. Z názorů respondentek totiž jasně vyplývá, že kromě reklam zaměřených na propagaci očkování je problematika tohoto onemocnění prezentována nedostatečně. To potvrzuje i skutečnost, že studentky neznají žádné organizace zaměřené na tento problém. K dobré informovanosti žen a dívek na tomto poli, jak v oblasti rizik, prevence i možného očkování, by měli přispět především lékaři gynekologové společně s porodními asistentkami, neboť mají možnost v rámci preventivních návštěv ženy oslovit a problematiku konkrétně prodiskutovat. Z výzkumu je však bohužel patrné, že o možnostech prevence informují tito lékaři minimálně. Dle mého názoru je v zájmu zdraví všech žen a dívek na zjištěná fakta reagovat a systém informovanosti maximálně možným způsobem vylepšit a zdokonalit, ať již zkvalitněním vlastní práce lékařů gynekologů tak i zlepšením plošné informovanosti o tomto problému prostřednictvím médií nebo využitím nejrůznějších prospektů a letáků v ordinacích i ostatních lékařů, které jsou v současné době vidět jen ojediněle.