Edukační proces pro sestry v pediatrické primární péči a rodiče dětí s epilepsií

Abstract

Epilepsie se vyskytuje po celém světě a to bez výjimky věku, rasy, zeměpisné polohy a socioekonomické struktury. Incidence epilepsie je závislá na věku a vždy ovlivňuje kvalitu života dítěte i jeho nejbližších. Naše děti a dospívající vnímají, prožívají a hodnotí svůj život obvykle z jiných pohledů než dospělí lidé včetně rodičů. Proto hlavním cílem sesterského úsilí by měla být edukace a zapojení rodiny do procesu léčení. S tím je spojena i preventivní a výchovná péče. Cílem práce bylo zmapovat zda má edukace sestrou o režimových opatřeních vliv na přínos informovanosti rodiny dítěte s epilepsií. Práce se zaměřila v kvantitativním šetření na sestry v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost v Jižních Čechách. Technikou dotazníku se zmapovaly možnosti poskytované primární a sekundární péče sestrou o děti s epilepsií a rozsah spolupráce sestry s kluby epileptiků. V kvalitativním šetření na základě rozhovorů s rodiči dětí s epilepsií se zmapoval přínos informovanosti o režimových opatřeních prostřednictvím edukace sester v primární pediatrické péči. Z výsledků kvantitativního šetření vyplynulo, že sestry v ambulancích praktických lékařů pro děti a dorost se nevěnují primární ani sekundární prevenci epilepsie a zároveň nespolupracují s kluby epileptiků. Všechny tři hypotézy se nepovedlo verifikovat. Z výsledků kvantitativního šetření vyplynulo, že sestry v ambulanci praktických lékařů pro děti a dorost nedostatečně edukují rodiče dětí s epilepsií. Tam, kde edukace sestrou v pediatrické primární péči proběhla, byla vždy pro rodiče přínosná. Výsledky práce vedou k zamyšlení nad rolí sestry jako edukátorky a zároveň obhájkyně dětského klienta v ambulancích dětských lékařů. Výsledky práce bych chtěla apelovat na sestry v primární péči, aby se více prosazovaly, vzdělávaly a zapojovaly do péče o děti s epilepsií a tím jim pomohly zlepšit jejich dětství tolik potřebnou pro jejich zdravý růst a vývoj.