Efektivita spolupráce rodiny a zdravotnických pracovníků v péči o apalického pacienta.
Abstrakt
Záleží na člověku, jaký postoj pojme k pacientovi s diagnózou apalický syndrom. Zdravotnický personál by měl mít však v tomto stanovisku jasno. Jedná se o lidskou bytost. Je to člověk, který vnímá. V tomto vědomí by měli všichni členové ošetřujícího týmu pečující o apalického pacienta ubezpečovat rodinu. Pokud nebude sestra v naprostém souladu, v naprostém duševním klidu a vyrovnaná se svým já, tak nebude moci vykonávat adekvátní péči o pacienty s touto diagnózou. Na empirickou část zpracované diplomové práce byla zvolena kvantitativní i kvalitativní metoda výzkumného šetření. V první fázi šetření byla použita kvalitativní metoda, konkrétně metoda rozhovoru. Technikou sběru dat byly polostrukturované rozhovory, určené rodinným příslušníkům apalických pacientů a dále sestrám ve zdravotnických zařízení. Rozhovory pro obě dvě skupiny byly odlišné, přesto společným obsahem byla základní identifikační otázka a dále informace z konkrétních oblastí. Rozhovory byly zcela anonymní a pro rodinné příslušníky obsahovaly 16 otázek a pro sestry obsahovaly 10 otázek.
Cíle této práce byly celkem čtyři: zmapovat, co ovlivňuje spolupráci rodiny a zdravotnického personálu v péči o apalického pacienta, jaké jsou nejčastější problémy zdravotnického personálu při jednání s rodinou, v jakých oblastech péče o apalického pacienta probíhá spolupráce zdravotnického personálu a rodiny ve specializovaných pracovištích a zda péče zdravotnického personálu a rodiny ovlivňuje zdravotní stav apalického pacienta. Před začátkem výzkumu byly stanoveno 4 výzkumné otázky. První: ?Kdo edukuje rodinu v péči o apalického pacienta?? Druhá ?Co ovlivňuje interakci mezi rodinou a zdravotnickým personálem?? Třetí ?Jaké nedostatky se vyskytují při jednání s rodinou u pacienta s apalickým syndromem?? Čtvrtá ?Ovlivňuje spolupráce rodiny a zdravotnického personálu stav pacienta?? Všechny hypotézy byly potvrzeny.