Faktory nespokojenosti sester a jejich vliv na kvalitu péče na kardiochirurgickém oddělení.

Abstract

Profese všeobecné sestry patří z hlediska odborné přípravy i profesionálního výkonu mezi náročná povolání. Je očekáváno, že sestra zvládne odbornou činnost, práci s moderní technikou, vykonávání administrativních prací, unese fyzickou i psychickou zátěž své profese, dokáže ovlivnit a vést správným směrem prožívání a jednání nemocných a v neposlední řadě je schopna se vypořádat s pracovními i rodinnými problémy, které s sebou život přináší. Toto všechno často řeší v nepřetržitém, směnném provozu na různých specializovaných pracovištích. Jak jsou sestry pracující na kardiochirurgickém oddělení ve své profesi spokojeny či nespokojeny, jaký vliv má na jejich spokojenost délka praxe, zda by měla případná nespokojenost sester vliv na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče a jaké možnosti má management zdravotnického zařízení při snižování faktorů nespokojenosti, to jsou otázky, které se staly předmětem diplomové práce. Výzkumné šetření bylo provedeno v IKEM v Praze. Ke zmapování dané problematiky byla zvolena metodologie výzkumu kvantitativní i kvalitativní. V kvantitativní části byl vytvořen dotazník pro všeobecné sestry pracující na kardiochirurgickém oddělení a pro hospitalizované pacienty.Nástrojem sběru dat kvalitativního šetření byl rozhovor se zástupci základního, středního a top managementu nemocnice, kterým bylo zjišťováno. Kvantitativním šetřením byla zjištěna následující fakta. Nejčetnějšími faktory nespokojenosti jsou, zvýšená psychická a fyzická zátěž, nespolupracující pacient a péče o více pacientů najednou, množství administrativy v souvislosti s péčí o pacienta, nedostatečné finanční ohodnocení, nedostatečná komunikace ze strany lékařů a nadřízených, nedostatek pomocného personálu, promítání se zaměstnání do soukromí či problém s usínáním po noční službě. I přes všechny tyto zjištěné negativní faktory jsou sestry ve svém zaměstnání spokojeny a to bez ohledu na délku praxe. Identifikované faktory nespokojenosti rovněž nemají vliv na kvalitu poskytované péče. Z výsledků kvalitativního šetření vyplývá, že nejčastěji používaným způsobem managementu při zjišťování spokojenosti zaměstnanců je osobní zjištění, aktivní pohovor a sdělení personálu. Zástupci top managementu, středního a základního managementu mají možnost při odstraňování, či snižování faktorů nespokojenosti působit samostatně v rámci svých nastavených kompetencí. Dále je možná vzájemná spolupráce mezi staničními sestrami, vrchními sestrami a náměstkyní pro ošetřovatelskou péči. V určitých případech je problém postoupen oprávněným osobám, jimž přísluší řešení (náměstek pro léčebnou péči, sociálně-právní oddělení, personální oddělení). S lékaři při odstraňování či snižování zjištěných faktorů nespokojenosti spolupracují zástupci managementu minimálně. O závažných případech je informován vedoucí lékař nebo primář oddělení, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči informuje ředitele nemocnice. I přes veškerou snahu managementu o eliminaci se však některé faktory nespokojenosti neustále opakují a nedaří se je odstranit.