Problematika komunikačních bariér u pacientů s tracheotomií na jednotkách intenzivní péče

Abstract

Diplomová práce je zaměřena na problematiku komunikačních bariér u pacientů s tracheotomií na jednotkách intenzivní péče. Komunikace je základem ošetřovatelské péče a ošetřovatelský proces stojí na partnerském vztahu mezi sestrou a pacientem. Každý, kdo chce komunikovat, se občas setkává s problémy, s překážkami, které mu komplikují interpersonální komunikaci. Uvědomit si tyto překážky je prvním krokem k tomu, abychom je překonávali. Provedením tracheostomie jsou hlasivky vyřazeny ze své funkce a pacienti nemohou komunikovat prostřednictvím mluveného slova. Taková situace je pro pacienty nová a zároveň velmi stresující, proto je důležité věnovat těmto pacientům pozornost a zabývat se touto problematikou. Cíle práce a hypotézy se zaměřovali na oblast komunikačních bariér, ale také na dodržování zásad efektivní komunikace a na alternativní způsoby komunikace. Záměrem bylo zjistit vzájemnou závislost mezi jednotlivými proměnnými. K dosažení cílů bylo použito kvantitativní výzkumné šetření, které bylo doplněno kvalitativním výzkumným šetřením. Na základě výsledků statistického šetření byl významný vztah prokázán u hypotézy číslo dva. Bylo zjištěno, že vnímané komunikační bariéry sestrou jsou závislé na charakteru oddělení, na kterém sestra pracuje. Určitý vztah byl prokázán i v hypotéze číslo osm, která zjišťovala závislost alternativních způsobů komunikace na charakteru oddělení. U dalších jednotlivých hypotéz nebyl prokázán vztah závislosti. Analýza výsledků získaných od sester a od pacientů nám ukázala, že sestry vnímají u pacientů daleko více komunikačních bariér než pacienti sami. Z kvalitativního výzkumného šetření nám vyvstala hypotéza, která vyjadřuje vztah mezi výběrem alternativního způsobu komunikace a celkovým stavem pacienta.