Efektivita rekvalifikací u dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o zaměstnání

Abstract

Nezaměstnanost je dlouhodobým problémem dnešní společnosti. Pro mnoho lidí je nalezení nového pracovního místa komplikované z důvodů nějakého hendikepu. Mezi tyto hendikepy patří věk, pohlaví, nekvalifikovanost nebo i příslušnost k určité menšině. Lidé pak zůstávají nezaměstnaní po delší dobu, což vede k dalšímu znehodnocování lidského kapitálu. Úřady práce se snaží pomoci svým uchazečům prostřednictvím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Tato práce se pak zaměřuje na nástroj rekvalifikace a to ve vztahu k dlouhodobě nezaměstnaným. Cílem práce je zjistit účinnost rekvalifikací a jaké faktory ovlivňují efektivnost rekvalifikací. Pro výzkum byla zvolena technika sekundární analýzy veřejných dokumentů Úřadu práce v Písku a to za období 2005 až 2010. Výzkum ukázal, že do rekvalifikací jsou více zařazováni krátkodobě nezaměstnaní se středním vzděláním s maturitou a mladší věkové kategorie (do 30 let). Naopak skupina uchazečů s nízkým ? základním vzděláním, ve věku nad 50 let je velmi málo zařazována do rekvalifikace. Přitom nekvalifikovanost a vyšší věk jsou rizikové pro vznik dlouhodobé nezaměstnanosti. Pokud se tyto dva faktory spojí ještě s velmi dlouhodobou nezaměstnaností (nad 1 rok), tak šance na účast v rekvalifikaci je minimální. Mezi pozitivní efekt rekvalifikace u dlouhodobě nezaměstnaných patří to, že po absolvování kurzu mají velkou šanci na umístění na trhu práce do 6 měsíců. Výběr do rekvalifikací probíhá na základě spolupráce poradce zprostředkování s uchazečem. Bohužel, je zde znát tendence výběru raději méně problémových a motivovaných uchazečů. V důsledku toho by mělo dojít ke změně přístupu ke klientům a zaměřit se na ty co opravdu potřebují pomoc.