Možnosti profesní přípravy a uplatnění osob se zrakovým postižením na trhu práce

Abstract

Tato práce se zabývá problematikou profesní přípravy a zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Zaměstnávání osob s postižením je obecně rozšířeným problémem. Osoby se zrakovým postižením patří na trhu práce ke skupině s nejmenšími šancemi, přitom jasně vyplývá, že stojí o to mít zaměstnání. Teoretická část této práce je zaměřena na vymezení osob se zrakovým postižením včetně specifik jejich vývoje. Druhá kapitola se zabývá vzděláváním osob se zrakovým postižením v primárním, sekundárním a terciárním školství, část je zde věnována i volbě povolání. Závěr teoretické části se věnuje zaměstnávání osob se zrakovým postižením, zejména politice zaměstnanosti. V praktické části jsou popsány představy a očekávání od zaměstnávání osob s postižením zraku, motivace k práci a žebříček hodnot dotazovaných s postižením zraku, role rodičů při výběru profese. Dále jsou uvedeny dovednosti potřebné k nalezení práce, kterými disponují dotazované osoby, názory na možné příčiny nezaměstnanosti osob s postižením zraku a podpůrné mechanismy zaměstnávání těchto osob, které využívají konkrétní dotázaní. Výzkumné šetření probíhalo formou rozhovorů se šesti respondenty se zrakovým postižením v pásmu slabozrakosti a nevidomosti. Jedním z hlavních cílů této práce bylo zmapovat studijní možnosti osob se zrakovým postižením. Dalším cílem bylo zjistit, jaké mají osoby s postižením zraku problémy při studiu, co vnímají jako překážky při studiu a při výběru profese, případně při vykonávání profese. Problémem může být špatné rozhodnutí při výběru školy, např. vlivem nedostatečné sebedůvěry osoby s postižením a nízké důvěry rodiny i učitelů. Závažným a stále přetrvávajícím problémem jsou předsudky ze strany zaměstnavatelů, ale i to, že je nedostatek pracovních příležitostí pro osoby s postižením zraku. Dle mého názoru se možnosti zaměstnávání lidí se zrakovým postižením zlepšují, avšak bariéry přetrvávají zejména v postojích intaktních lidí a potencionálních zaměstnavatelů. Ti jsou mnohdy ovlivněni nedostatečnou informovaností o podpoře a možnostech zaměstnávání osob s postižením. Svou roli sehrává i postoj dnešní společnosti, která klade důraz na rychlost a kvantitu. Je třeba v osobách s postižením zraku již od dětství budovat sebedůvěru, zároveň by bylo vhodné zvýšit informovanost potencionálních zaměstnavatelů, která by mohla být zajištěna pomocí médií a seminářů. Na školách by mohla probíhat spolupráce intaktních žáků a žáků s postižením zraku. Je třeba, aby již od dětství bylo postižení vnímáno jako něco běžného. Ovšem změnit myšlení společnosti může trvat ještě dlouho.