Komunikace s dětmi s Downovým syndromem s využitím znakové řeči

Abstract

Znakový jazyk jako jedna z forem alternativní a augmentativní komunikace je používána především k dorozumívání osob neslyšících, u kterých se nevyvinula nebo nebyla dostatečně vyvinuta verbální složka projevu. Ve zjednodušené podobě znakového jazyka pomáhá vyjadřovat se také dětem s Downovým syndromem. U této cílové skupiny slouží znakování jako podpůrná metoda, která by měla napomáhat rozvoji řeči, jež je v důsledku mentálního postižení opožděna. Při komunikaci s dětmi s Downovým syndromem se verbální řeč doprovází znaky. Ty pomáhají dítěti porozumět sdělení a taktéž mu dávají možnost vyjádřit se. Cílem práce bylo porovnat na základě studia českých i zahraničních odborných publikací dva rozdílné náhledy na využití znakové řeči při komunikaci s dětmi s Downovým syndromem a tyto náhledy ilustrovat pomocí kazustik. Práce obsahuje vymezení a charakteristiku Downova syndromu, vývoj řeči dětí s touto diagnózou, charakteristiku alternativní a augmentativní komunikace a její jednotlivé systémy, a také přínosům a možným rizikům znakování. V další části práce jsou poznatky z předchozích kapitol ilustrovány formou kazuistik. Na základě rozdílných zkušeností se znakováním byly vybrány dvě respondentky, matky dětí s Downovým syndromem. Odhalilo se, že při znakování je nutná podpora matky celou rodinou a její zapojení do procesu znakování. Dále se ukazuje, že nelze poznatky z odborné literatury aplikovat na celou cílovou skupinu, tj. děti s Downovým syndromem. Práce také ukazuje, jak málo odborných publikací se věnuje možným rizikům znakování. Bakalářská práce může sloužit jako informační materiál pro rodiče, kteří se rozhodují, zda se svým dítětem začít komunikovat za pomoci metody znakové řeči.