Propuštění pacienta po TEP kyčelního kloubu a ošetřovatelská péče.

Abstract

Totální endoprotéza kyčelního kloubu znamená dnes pro miliony lidí na celém světě často jedinou cestu, jak se vrátit do běžného života a žít plnohodnotný život bez bolesti. Pro návrat do plnohodnotného života po totální náhradě kyčelního kloubu je ovšem zapotřebí dostatečná informovanost ze strany sester, a to nejen k pacientům, ale také k jejich příbuzným. Sestra hraje velmi důležitou roli v podávání informací, jelikož provází pacienta nejen po celou dobu hospitalizace, ale také v celém předoperačním období, kdy se jedná o návštěvy v ambulantní části. Sestra by měla nejen dokonale znát ošetřovatelskou péči před a po operaci, ale měla by umět pacienty dostatečně informovat ještě před nástupem k hospitalizaci a zajistit pacientům plynulý návrat do běžného života. Výzkumné šetření proběhlo formou hloubkových rozhovorů u deseti náhodně vybraných pacientů po totální náhradě kyčelního kloubu. Pacienti byli hospitalizováni na ortopedickém oddělení Nemocnice Tábor, a.s. Výzkumný soubor tvořilo pět žen a pět mužů. Pacientům bylo položeno několik doplňujících otázek, aby se zjistilo, jakým způsobem a kdy jsou informováni o totální náhradě kyčelního kloubu. Dále jakým způsobem jsou pacienti seznámeni s pohybovým režimem ještě před nástupem k hospitalizaci a zda se během hospitalizace vyskytly nějaké problémy, které by mohly souviset s propuštěním do domácího ošetřování. Hlavním cílem této práce bylo metodicky zjistit informovanost pacientů před totální endoprotézou kyčelního kloubu, identifikovat nejčastější problémy pacientů po operaci kyčelního kloubu a analyzovat potřeby pacientů po totální náhradě kyčelního kloubu před propuštěním. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že pacienti potřebné informace od sester dostali v dostatečné míře, ovšem až v době hospitalizace, což se v některých případech potvrdilo jako nevyhovující. Někteří pacienti tak neměli dostatečně připravené domácí zázemí, včetně kompenzačních pomůcek usnadňujících pohyb po náhradě kyčelního kloubu, a museli tuto problematiku řešit prostřednictvím rodiny po dobu své hospitalizace. Díky pozdě podaným informacím se tak například může neplánovaně prodloužit doba hospitalizace, protože pacient na propuštění do domácího ošetřování není dostatečně připraven. Šetření ukázalo, že by bylo vhodné zlepšit informovanost pacientů ještě před nástupem k operaci kyčelního kloubu například formou informačních schůzek. Pacienti by tak měli možnost připravit si jak pomůcky vhodné pro pohybový režim po náhradě kyčelního kloubu, tak i domácí prostředí ještě před vlastní operací, aby mohli být kdykoli propuštěni do domácího ošetřování. Informovanost pacientů před operací je důležitou součástí kvalitně poskytované ošetřovatelské péče a vede ke spokojenosti pacientů.