DNR jako eticko-ošetřovatelský problém
Abstrakt
Diplomová práce mapuje problematiku příkazu DNR z pohledu sester pracujících na oddělení ARO a JIP. Příkaz DNR znamená nezahajovat neodkladnou resuscitaci u pacienta v případě zástavy krevního oběhu a dýchání. Podnět k tomuto kroku nejčastěji dává lékař po zhodnocení celkového klinického stavu pacienta a jeho dalších prognózy. Pacient má možnost formou dříve vysloveného přání rozhodnout, zda si přeje či nepřeje být za určitých okolností resuscitován. Hlavním úkolem sestry zůstává nadále péče o pacienta i jeho rodinu. Ta zůstává dle výsledků kvalitativního výzkumného šetření neměnná i u pacienta s DNR ordinací. Sestry nahlíží na DNR jako na ukončení utrpení pacienta, považují DNR za jednoznačně přijatelné u starých, terminálně nemocných osob. Nepřijatelné je pro ně neresuscitování mladého člověka a dítěte. Za etický problém související s DNR považují samotné rozhodování a nerespektování autonomie člověka.