Rizika zavádění supervize do výchovných ústavů

Abstract

ABSTRAKT Cílem diplomové práce je zmapování postojů zaměstnanců školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy k zavádění supervize jako podpory jejich profesní činnosti. Výzkum se snaží zmapovat problematiku a rizika zavádění supervize do těchto zařízení. Teoretická část diplomové práce je zaměřena na vysvětlení základních pojmů, které souvisí se zaváděním supervize do výchovných ústavů. Vysvětleny jsou pojmy výchovný ústav, odborní pracovníci ve výchovných ústavech, supervize, supervizor, supervidovaný atd. Pro realizaci výzkumu bylo použito kombinace kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Pro předvýzkum byla použita metoda dotazování a technika dotazníku. Výzkumný soubor tvořili ředitelé jednotlivých zařízení v kraji Vysočina. Pro výzkum byla použita metoda dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořilo 12 odborných pedagogických pracovníků výchovných ústavů kraje Vysočina. Pomocí výzkumu byla hledána odpověď na otázku, jaký přínos vidí zaměstnanci v zavedení supervize do organizace. Další otázka byla zaměřena na to, jakým způsobem seznámilo vedení své zaměstnance se zavedením supervize. Poslední otázka, na kterou byla hledána odpověď, se týkala toho, co je hlavním důvodem účasti zaměstnanců na supervizních setkáních. Z výsledků výzkumu následně vyplynulo, že zaměstnanci považují za největší přínos supervize v organizaci pomoc při řešení vztahových problémů. Dále z výzkumu vyplynulo, že vedení představilo supervizi jako pomoc a přínos pro organizaci. A nakonec, že hlavním důvodem účasti pracovníků na supervizních setkáních je povinnost.