Možnosti fyzioterapie temporomandibulárního kloubu u dislokace disku s repozicí
Abstrakt
Tématem mé bakalářské práce jsou možnosti fyzioterapie temporomandibulárního kloubu u dislokace disku s repozicí. Jedná se primárně o funkční onemocnění, kdy je kloubní disk mimo fyziologickou polohu a tvoří překážku pro pohyb kloubní hlavice. Při maximálním otevření úst se disk vrací do původní polohy. Tento okamžik je provázen zvukovým fenomén (lupnutím). Dalším charakteristickým příznakem je uchýlení brady na postiženou stranu během otevírání úst. Mezi hlavní příčiny vzniku TMP se řadí zvýšený nápor stresu, špatné okluzní poměry a dlouhodobá mikrotraumatizace TMK. Toto onemocnění se řadí mezi nejčastější artropatie TMK.
Téma považuji za aktuální zejména díky rostoucí stresové zátěži každodenního života, v důsledku kterého dochází i k přibývání TMP. Výskyt onemocnění TMK v populaci je až 70%, z čehož většina jsou onemocnění spojená s chybnou polohou kloubního disku. Terapie této poruchy by měla spadat primárně do rukou fyzioterapie. Bohužel znalost diagnostiky a léčby TMP je u fyzioterapeutů velmi malá. Poruchy si obvykle všimne stomatolog, který pacienta odešle na specializované pracoviště.
Cílem práce bylo zmapování přítomnosti svalových spasmů v oblasti žvýkacích svalů a svalů krční páteře. V práci byly také popsány jednotlivé fyzioterapeutické možnosti, včetně posturální strategie. Pro pacienty jsem vytvořila informační manuál, ve kterém je uvedený šetřící režim při léčbě TMK, cvičení, ergonomické zásady a a zásady správného držení těla ve stoji i vsedě.
Výzkum byl zpracován formou 14 kazuistik, analyticko-induktivní metodou a byl použit experimentální přístup. Pacienti byli náhodně rozděleni do tří skupin. Nejprve byl každému pacientovi vyšetřen TMK, krční páteř a poté bylo provedeno zhodnocení postury. Vyšetření TMK se mimo jiné skládalo z diagnostiky, hodnocení rozsahu a symetričnosti otevíracího pohybu a palpačního vyšetření žvýkacích svalů. U krční páteře byly změřeny rozsahy pohybů a provedeno palpační vyšetření svalů krční páteře.
Terapie probíhala po dobu šesti týdnů. Všichni pacienti byly poučeni o šetřícím režimu TMK, který spočívá v omezení maximálních pohybů TMK, pojídání pouze dobře kousatelné stravy a eliminaci stresu. V první skupině (5 pacientů) byla terapie zaměřená pouze na žvýkací svaly. Pacienti měli provádět cvičení na uvolnění žvýkacích svalů. Cviky byly vždy vybrány na základě palpačního vyšetření. U třetí skupiny (4 pacienti) bylo prováděno cvičení na svaly krční páteře a zároveň i jejich automasáž. Druhá skupina (5 pacientů) měla současně terapii první i třetí skupiny.
Výsledky terapie ukazují, že je možná souvislost TMP s dysfunkcí krční páteře. K pozitivním (subjektivně hodnoceným) změnám v TMK i na krční páteři došlo u všech skupin. Stav TMK lze tedy ovlivnit terapií zaměřenou na svaly krční páteře a stav krční páteře jde ovlivnit terapií svalů žvýkacích. Nejlepší výsledky měla druhá skupina, u které došlo ke zlepšení stavu TMK i krční páteře ve všech případech (kromě jedné pacientky, která měla v průběhu léčby zánět TMK). Zároveň se u u druhé skupiny neobjevilo zhoršení stavu TMK, ani stavu krční páteře. U skupin 1 a 3 se zhoršení objevilo. Ideální terapie je tedy kombinace cvičení na žvýkací i krční svalstvo.
Závěrem bych ráda upozornila na skutečnost, že TMK je jedním z nejsložitějších a nejvytíženějších kloubů lidského těla. Oba TMK jsou spojeny mandibulou, a tak může vést dysfunkce jednoho kloubu k dysfunkci druhého. Cílená fyzioterapie má největší význam při funkčních poruchách.